Prostě tu ležím,už obnažená, nahá,paprsky slunce halí moji kůži,pohledem do mraků se pohybuju celáminulostí,na kterou zapomínám,si nevzpomínám.Vnitřní zrakdá mi prostor k čtení,jak kdyby nebylo co chápatmezi řádky.Život si našel svoje místoa láskavyplnila každý nedostatek pohlazením.Já nejsem jáa přec jsem sebe plnáa nikdy jistější jsem nebyla,že co odchází,to znovu přijde,že najdu,co jsem ztratila....zas, znovu a přece jinak...odcházím, abych se vrátila.A Slunce nepřestává hořet,nebe je modřejší, než dřív.Na čem lpím,to zákonitě bolí,v přijetí lehkost,je svobodné,co opouštím.Je svobodné,co odpouštím.
