Bolesti večera

                              tak to jsem nechtěla

                               usínat s pocitem

                              zklamání, trpkosti.

                              Ve strachu ze ztráty

                                 pročítat citáty,

                                   živote trnitý,

                            z hlav cizí moudrosti.

                                Milenko bázlivá

                                  zase se začíná

                              tvá jízda bláznivá

                               co nikde nekončí.

                             Už nechci znovu šat

                             zoufalství v sebe brát

                               už nechci prožívat

                             že mě snad nemáš rád.

                               Zas klepeš na dveře

                                                      v tichu a důvěře 

                               stříhám své kadeře

                                 až najdu cesty ven.

                                S životem v podpaží

                                  míjím své zápraží

                                    odhodit závaží

                                bez lhaní, bez vytáček

                                vylézt z bahýnka sraček

                               a začít nový den, chcem.

                                     A Slunce! bdí...