ráno...

 

Mám ráda mlhavá rána,

zastřené obrysy,

oblaka rozptýleného světla,

aleje švestek a jabloní

ztrácejí svoje stáří,

ve svěžesti začínajícího dne,

v závoji tajemného bezpečí, ticha.

A mraky neplují,

stojí si na místě,

s roztaženými křídly jako ptáci

čekají na východ slunce.

A pak to přijde,

naprostá dechberoucí radost ze života,

zářivé rozechvění

žlutooranžového světla.

Na chvilku se zastavíme,

než s úsměvy na tváři

pokračujeme 

v každodenní jednotvárnosti...