Ze svatyho mista (Varanasi) do svatyho klidu (Pokhara-Nepal) a Annapurna circuit
Teda nepali, nepali...abychom byli presni, chvilku tomu trvalo, nez nas napalovaci Nepalci napalovat prestali a my se mistnim podminkam tak nejak bez vycitek pizpusobili. Je turisticka sezona a slunecni paprsky jsou vykoupeny petinasobkem cen za vsechno...Ale co, jsme tu, drazi mili, v raji vsech prirody-milcu...v Nepalu!
Ani uz zase nevim, odkud jsem psala naposledy, ale jedno vim jiste a to to, ze z Varanasi to nebylo a tohle misto chci mit proste a jednoduse zaznamenano, takze....:)
VARANASI - poutni misto, svaty misto, krasny misto, rusny misto, kde si Krishna hraje uprostred Gangy na fletnicku a ja si tady taky jednu kupuju, protoze proste muzika cloveka povznasi a uklidnuje a ja pricnou fletnu jeste nemam a tak se na ni ted ucim. Uz ani nevim, jak se sem dostavame, ale je to dlouha cesta. Tusim, ze vlakem nam to sem z Dehradunu trva nejakejch 20 hodin, nebo jeste vic a hned u nadrazi nas vita bourka a prutrz mracen s bleskama. Pomoci riksaka se dostavame do guest housu, odkud je Ganga na cuch blizoucko a hnedle jeden ghat, Shingala. Varanasi je velky mesto, s cca 150000 obyvatelema, nebo jeste vicero a asi turisty nejvic navstevovana atrakce diky ghatum, kterejch je kolem Gangy snad 80-100. Poprve v zivote se ucastnime pujy (vecerni modlitby) a na vlastni oci vidime spalovat zesnuvsi hinduistycky telicka, zabaleny do pohrebnich barevnejch rouch a obklopenejch kytkama. Na kazdym kroku jsme nabadany, at nevstupujem tamhle a tamhle, at zaplatime to a to, takze asi jedina smysluplna vec, kterou se behem toho pro cizince ojedinelyho aktu dozvidame je, ze mame mit oci, usi a mysl otevrenou a ucit se z toho, ceho jsme svedky. Jeden vecer narazime na babu-svatyho muze- a travime u nej dve hodiny pokusem o meditaci a jiny cviceni. Ivetka a spol by se zasmali, my se smali taky, kdyz Mira mantroval a vubec se snazil dat nohy do turecky sedu (lotosu na hony vzdalen, vid :). Byla to fajn zkusenost a oba se asi shodnem, ze Varanasi se do nas zapsalo a vzdycky se radi vratime, nejenom kvuli lidem, ktery tam potkavame a mame tu cest se seznamit (ucitel anglictiny na universite se svou dcerou aneb Ind, co vi o Evrope vic, nez trubkoun Danka) a vorechum (burakum), na ktery si tam vypestovavame slusnou zavislot, se kterou doposud neuspesne bojujem.
Po x dnech brouzdani a vyletu kol a kolem se rozhodujem posunout o ten zaslibenej kus zeme dal a pres Sonauli prekracujem hranice s Nepalem. Nepale, Nepale, ceny teda napaleny a to se ukazuje uz na hranicich, kde za viza platime kazdej 40 dolacu na 30 dni. Jeste nevime, jak to bude dal se vstupem do Indie, kdyz nase viza obdrzeli titulek jednovstupovy, ale snad to nejak uplatime, rada bych se do toho neuveritelnyho sveta indickejch dusicek vratila :)
NEPAL
jeden trek, druhej trek, hory, hory, jezera, lesy, cisto, infrastrukturo vymozeno, proste pohodicka pohoda...
Do Pokhary se dostavame pres Lumbini, mestecko, kde se narodila Jeho svatost Dalajlama. Jsem tu prvni den cela vyjukana, pac takovej pohled na horsky pasmo pred nosem, zasnezeny vrcholky Annapuren a Makchapuchre, cisto a uklizeno a vubec, proste to se jen tak nevidi, tohleto. Nikde skoro zadna krava, vsude alkohol a maso, proste totalne odlisnej stat ve state, pripominajici spis turisticky letovisko, nez cokoliv jinyho. Mame to tu radi...Pokhara je pohodlny mesto, polozeny u krasnyho jezera, od nehoz kousek bydlime, s dostupnosti vseho, na co si vzpomenete. Je tu sice hlava na hlave, ale v jinym resortu, nez bydlime my, takze porad kontakt s mistnima neztracime, ba naopak. Nepalska rupie ma dvojnasobne nizsi hodnotu nez indicka, takze se zda vsechno drahy ( a ono taky oproti sezone je), ale jak si clovek vzpomene na koruny cesky, tak je to hned hezky a nam skoro az do zpevu. Prvnich par dni si zvykame na vypocitavost a fakt ze vycuranost Nepalcu, ale da se to snest, jsou to fajn a mili lidi a vlastne za to nemuzou, to my je kazime s tema nasema eurama a evropskejma pozadavkama a...no nic...a tak:)
Anna Vzpurna podleha aneb ANNAPURNA CIRCUIT
(Pokhara-Bhulbule-Nagdi-Bagarchap-Lower Pissang (tam stanujem)-Manang-Thorung Phedi-Muktinath-Jomsom-Tatopani-Ghorepani-Nayapul-Pokhara)
Je to tak, je to tam, je to tu. Pri pohledu na ty krasny hory a po x debatach s mistnima se vydavame busem do Bhulbule, abysme zjistili, ze svetoznamej 200km okruh kolem Annapuren je opravdu asi ten nejpohodlnejsi, nejkrasnejsi, nejdelsi, nejnavstevovanejsi a nejpestrejsi, jakej jsem kdy sla. Nas 20 denni plan se diky rychly chuzi, motoristicky dostupnosti na nektery mista a trochu i potrebe si na chvilku odpocinout, zvladame behem dni 12. Myslim, ze nema cenu vam popisovat kazdej den jednotlive, i kdyz by to za to stalo, ale vezte, ze jestli stoji neco za videni, tak je to tenhle kout sveta...A taky musim dodat, ze byste si meli pospisit, jinak se na Thorung pass (5416mnm) za chvilku dostanete jeepem.
Zacina se v nadmorsky vysce cca 800 m a do tech 5416 se opravdu behem prvniho tejden stoupa a stoupa a stoupa a ...stoupa:) Bylo to krasny, zazivny, narocny ale uzasny. Od tropu, ryzovejch policek atd se krajinnej raz meni po pasmo horsky, jehlicnaty lesy a klece, az do pasma alpskyho, kde neroste nic, takze se obsahne snad cela pasmova sirka:) Neni to nuda, priroda se meni jak podzimni listi, takze jednou se kochas drevenym domkem, kde babca mlati obili a vyklepava rejzi z klasu, zatimco ty se totalne zpocena sunes po schudkach do kopce, nacez se klepes zimou v horsky kamenny chatce bez topeni, kde fuci a nebe je v noci tak nadherny, ze hezci nevideno. No proste krasa krasouci dovrsena prestupem sedla, polozenyho v nejvyssi vysce, kam jsem se kdy dostala - Thorung la 5416mnm. Predstavte si, ze nas v tom strudlu turistu odchytava tesne pred vrcholkem serpa, mladej klucina a kupuje si od Miry zachovalej a nas milovanej Hannah stan, ve kterym jsme stravili na treku jenom jednu noc. (Vyhled na Annapurnu 2 a 4, rano ledova krusta pod plachtou a polivka z pytliku byla sice prijemnym zpestrenim, ale jednou to stacilo...zima zima a nemoznost najit misto na neplaceny kempovani, no, radsi jsme pak spali u mistnich:). Proste ho mladoch potreboval na pikniky prej a my zrovna ne a tak ho muj zlatej muz prodal za par susnu a mel z toho pak dobrej pocit, pac to bylo na dobrou vec a taky mel nalsedne o tri kila lehci krosnu:)
Ja nevim, jak dal...tak budu treba pokracovat opruzama....hafo hafo hafo moc lidi, protoze celej trek je protkanej guest housama, ktery za podpory Spravy parku budujou mistni u svejch domku a zpohodlnujou tim podminky nam, takze na stan clovek muze zapomenout, jenom spacak staci a muzes vyrazit na lehko. Draho, jak prase, jidlo az 5x drazsi nez ve meste, cemu se clovek nedivi, kdyz je to v horach, kde se vsechno nosi na chrbte mul a nosicu, ale dole, v nizinach, kam muze jeep a bus, to je proste levarna. Potom ty fronty a mijeni skupinek prevazne Frantiku, to je to, co uz jsem psala, ale co je vazne neprijemny...No a posledni vec je zajisteni permitu, ktery stoji 4000MRs (proste asi mesicni plat Nepalce!), je jednovstupovy a musi se ukazovat skoro v kazdy vesnici (necham si ho a pak ukazu, stoji to za to :) Suma sumarum to za vsechnu opruzy sveta stoji a tim bych to asi uzavrela.
Pocasi mame nadherny, kazdej den sviti slunce a jsou nadherny vyhledy...doufam, ze i fotky budou stat za to a vsechno vam vylicim az pri promitani obrazku. Kazdej den naslapem tak cca 20km, coz je docela dobry na to, ze je to vazne samej dokopec, ale odpoledni sprcha a postel je proste uleva a poskytovatel odpocinku. Jime mistni jidlo, ktery je az evropsky dobry ;) a setrime, jak to jde, protoze s cenama jsme nejak nepocitali. Sestej, nebo sedmej den prekracujem sedlo, fotime vrcholovy praporky a pak narocne sestupujem cca 2km do prvniho vetsiho mesta, kde uz proste muzes nasednout na jeepa a popovezt se o kus dal. My podlehame lokalnimu busu z Jomsomu, protoze krajina je trochu "nudna" a trekova cesta vede po silnici, takze prachu hafo a vyhledy nic moc, radsi setrime nohy a cas. Posledni usek treku se vraci do tropickejch nizin a je zase krasnej, jenom se zase z cca 1200mnm stoupa do Ghorepani, ktery lezi ve 2870, nebo tak nejak, takze si dovedete predstavit tu moji radost z 1600vyskovejch metru a hlavne teda bolest nohou (cca 3300 schodu se zdolava, nebo kolik:) Predposledni den (predevcirem) jsme konecne na dalsim "vrcholu", odkud je Anapurna range (cely pasmo velikanu, vcetne Daulaghiri - 8170m) videt jako na dlani a pak uz hupem supem a behem zase po schodech dolu, az do Pokhary a konec poskakovani po horach.
No, informace to jsou teda mizerny, ale kdyby vas neco zajimalo, tak denik mam presnej a jeste si i neco pamatuju, tak se klido ptejte...
Plan mame krasnej a jednoduchej a to odpocinek!!! a jidlo!!! :), potom vyrizeni indickejch viz v Kathmandu, kde si budem prodluzovat i viza nepalsky, potom bychom strasne radi videli nejakou tu wild life rezervaci, kterejch je tu hafo a kde se krome jizdy na slonech da videt tygr, nosorozci a snad i dalsi krasny zvirata...no a co bych ja nejvic uplne nejvic, tak to je navrat do Indie - Sikkim, Darjeeling a jihu, jihu, uz ohrivej plaze a more, pac na tebe se chystame nejvic nejradsi...Goa, Kerala, Karnataka. Vsechno zalezi na shovivavych Indech, na penezich, vizech, chuti, sile, casu a tak. Jestli nam viza nedaji, tak asi poletime do Thajska, ale o tom az dalsi rohlajzova romanova kapitola :)
Mejte se krasne prekrasne, moc vas vsechny zdravim a preju vsechno nejlepsi!
objimam a tesim se
pa
D.
