zastřené obrysy,
oblaka rozptýleného světla,
aleje švestek a jabloní
ztrácejí svoje stáří,
ve svěžesti začínajícího dne,
v závoji tajemného bezpečí, ticha.
A mraky neplují,
stojí si na místě,
s roztaženými křídly jako ptáci
čekají na východ slunce.
A pak to přijde,
naprostá dechberoucí radost ze života,
zářivé rozechvění
žlutooranžového světla.
Na chvilku se zastavíme,
než s úsměvy na tváři
pokračujeme
v každodenní jednotvárnosti...
