Když smutek převládne
nad radostí a vděkem
slzy se slijou v Amazonky proud
V tichu a prázdnotě ohlušené brekem
hledám si pohodlný kout
v bolesti z odcházení se nejde nadechnout.
A i když přijmu život se vším všudy
pohled na utrpení těžko unesu
své místo v procesu vší změny
s pevnou hrdostí noblesu
uprostřed chladné podvědomé stěny
na zádech těžko unesu.
V hlavě mi tepe miliarda pulsů
a srdce v hrudi drží silou vůle
venku je krásně, uvnitř zuří bouře
a lítost na povrchu vybírá svou daň.
Život je dar, to ví každé malé dítě
jde si svou cestou, pořád dál a dál
Když stojíš dlouho, pak vlastní stín ten sní tě
na místo radosti jen utrpení, žal.
Chtěla bys ven, dýchat vůni slunce
pohrát si v zahradě, co kvete celý rok
Život a smrt vine se v jedné špulce
už nepustí tě ani krok, ani krok.
