Vanoce, Vanoce, Vanoce uz jsou tady:)
Saua ti kha
ahoj vsichni!
Saua ti kha ze zeme nekonecnejch plazi, silnyho piva, exotickyho jidla a usmevavejch "domorodcu"
Mne se vam zase nechce vubec psat, to je hruza:)...Prelet z Kathmandu byl pohodovej, pohodlnej a nedlouhej a uz ve vzduchu bylo jasne poznat, ze Thajsko bude uplne o necem jinym...a taky ze jo
BANGKOK
vedro, dusno, vlhko, neuveritelny jednosmerny dalnice, vysperkovany tuktuky, cisto kol a kolem, elektrika slape na plny obratky a stejne tak i poulicni zivot. Jsem jak Alenka v risi divu, pac ja si porad predstavovala Thajsko jako rozvojovou zemi, kde mezi palmovejma chysema pomalu nenarazis na cihlovej baracek a ejhle, on je to supermarket vedle supermarketu, jedna vejskova budova strida druhou a turisticka infrastruktura ti nedovoli svobodnyho pohybu...To samozrejme prehanim, ale proste me ty hordy turistiku, chlastuchtivejch Amiku, thajekchtivejch Evropanu a vubec dovolenkaru malinko prekazily plany;)
Bangkok je peknej, je to fajn misto na courani se s ovocnym dzusem v ruce, zastaveni se v zradelnach u kanalu protekajiciho mestem, nebo jenom obdivovani pamatek, kterejch je tu dost a jsou neuveritelne opecovavany (nebo tak alespon vypadaj).
Jsme tu dva dni, zvykajice si na thajsky bankovky (ani ceny teda nejsou takovy, jaky jsme doufali:), vyrovnavajice se zmenou stravy (je vyborna, ale maso po tak dlouhy dobe je neco, co nase streva sem tam odmitnou spracovat) a prisunem alkoholu (pivo je drahy, ale dobry a silny) a vubec absorbujem vsechno, co nam tahle totalne odlisna zeme nabizi.
Ko Pangan
je ostruvek, kde se mame sejit s Martasem, jeho mamkou a Zuzikem a to se taky stane. Cestu sem si zbytecne komplikujem a tim se nam i prodrazuje, ale vazne uz se tak tesime na more, ze je to vsechno jedno.
Levna chyska s pohledem na fajn plazicku nam rika "pane" cca 4 noci a behem tech par dni proste uzivame pritomnosti kamaradu, slunce, jidla, piti, vody a prozkoumavani okoli na skutrech. More je paradni, sice nejsou vlnky, ale bezva viditelnost a koraly nedaleko brehu umoznujou bezvadny snorchlovani mezi hejnama ryb, krasny.
Ko Yao
slibovalo nedotceny plaze, nepritomnost turistu, panensky palmovy hajky a levny ceny... a nic z toho skoro nesplnilo, parchant jeden. Presouvame se na dalsi ostruvek, z vychodniho pobrezi se premistujem na zapadni a s tim se meni i vyhledy. Speed boatem mijime krasny ostruvky a skaly uprostred zalivu (na jednom z nich byl natocenej James Bond a ted se platej celkem horentni sumy jenom za to, aby ho clovek mohl navstivit/videt), az dorazime na kyzeny misto. Je pekne, jenom more kalny, blativy, teply, proste absolutne nepouzitelny:) Zustavame dalsi 4 noci a v podstate delame porad to samy, takze to nebudu psat.
Dneska jsme se rozloucili se Zuzou a Martinem a opet najizdime na samostatny mod, kdy si vsechno musis vysmlouvat sam, bez Martinovy zkusenosti (jde to ztuha, to vam teda povim:). No ne, fakt uz nas to smluvani moc nebavi, takze budem zustavat asi dyl na jednom miste. Prave jsme v Krabi, kde nas plan na Full moon party zhatilo par videi zhlidnutych na youtubu, takze si pujcime motorku a vyrazime nekam do parku/rezervace, ktera je necelych 20km odsud.
Tak si tak pripadam, ze jsem nenapsala nic moc pozitivniho, ze jo:)
....Je nam moc dobre, porad jsme v pohode a uzivame si, co to jde, opravdu...tesime se na sever a vubec, uz i domu se tesime a proto vlastne vsechno tohle ze sebe ted soukam...
Takze vsichni halo halo halo!!!
Krasny vanocni svatky vam preju! Vsechno nejlepsi po celej nastavajici rok a hlavne to zdravi a silu vsem!
Mejte se moc pekne a diky moc za slova
brzo navidenou;)
D.
neděle 19. prosince 2010
pátek 3. prosince 2010
Neco krasneho se konci, neco zacina... aneb "The Indian dream is over now"
Posilam mocne pozdravu do adventnima svickama provoneny domoviny, do predvanocnima pripravama zaneprazdnenejch rodin, do snehem zavatyho kraje, no proste do milovanyho koutu sveta, kde Vanoce klepou na dvere a stejne tak se i nas navrat blizi rychlosti sani tazenejch sobama...:)
Ahoj ahoj vsichni, naposledy namaste a namaskar z Nepalu
Porad me to malinko boli a trapi, ale holt osud je osud a urcite s nama ma nejakej zamer v Thajsku, takze to zkratim na informaci, ze jsme indicky viza nedostali (museli bychom cekat dalsi mesic v Nepalu nez by byla moznost zazadat znovu), takze jsme se jednim hlasem rozhodli sehnat levny letenky do Bangkoku a tim se nase cesta rozsiruje o poznani nejenom Jihoasijsky ale i Jihovychodoasijsky...Letime 6.12. z Kathmandu za moc peknou cenu (cca 3000Kc/os) a s velkym stestim, pac jsme byli asi posledni dva pasazeri, co se vejdou do letadla Nepal air. Je mi to vazne lito, protoze si moc dobre uvedomuju, kolik se v Indii jeste dalo poznavat, zazivat a nasavat tuhle zvlastni atmosferu, ktera mi chybi a kterou jsem si asi fakt zamilovala...ale ma to tak bejt, to je jasny jak ta facka, jak to nadymani po dal bhatu, jak ten smradlavej vzduch z ohorelejch odpadku u cesty, jak ta svata krava s telatama, co se toula z ulice do ulice a krade babcam zeleninu z chodniku...:) Chjo, vratim se, budu se snazit, chci...
Chitwan national reserve
je nasi dalsi destinaci z turisticky Pokhary. Dostavame se na uplnej jih Nepalu, z okynka mistniho busu za babku (teda babek 250) pozorujem menici se podnebi a pocasi, zacina bejt pekny horko a zda se i vlhko, holt hopy a tropy, jsme v Chitwanu, u reky Rapti, kam nosorozci, tygri, sloni a dalsi divocina chodi pit, kde se zije z mala, v domcich z palmovyho listi nahozenejch oranzovo-cervenym blatem, pekne pospolu se vsema zviratama. Je tu krasne, po delsi dobe nam ani ty turisti tolik nevadej, pac potkavame kouzelnou australskou padesatiletou vilu a taky za nama prijizdi Patrick, takze zase je s kym se vozrat a s kym poklabosit:) Bydlime v klidny zahrade plny cikad a komaru pres den prenasejici dengue, v noci malarii, takze repelent je nasim kazdodennim chlebem a v noci se bez moskitiery neobejdem. Vesnicka nabizi hnedla dve prirodni rezervace. Obe jsou spravovany statem, ale jedna z nich je pristupna vesnicanum jenom v urcitym obdobi, kdy je trava moc vysoka na to, aby se ji zvirata mohla zivit a husta na to, aby ji vubec prosla. Vesnicani prijdou, posecou, odnesou na zadech a na "holy" zemi zacne rasit trava nova, jemna a zelena a to je to nejlepsi obdobi na navstevu mistnich lesu, pac to se vsechno to zverstvo presouva z dzungle na otevreny plane a vystavuje se hladovejm zahranicnim ocim...Takze zadnej listopad, ani rijen, ale pekne pred jarem, nejlip v breznu. Platime si v nasem resortu celodenni vylet do dzungle zacinajici dvouhodinovou plavbou na kanoi, behem niz vidime asi nejvic za celej den a to x druhu krasnejch ptaku (volavky, lednacky, kachny:) a oba druhy krokodylu, ktery v mistnich vodach prebyvaj (ghadyial a magarmach). Moc krasnej zazitek a to hlavne pro mlhu hustou jak mliko, z niz vsechny ty krasy vystupovaly jak z Cesty do praveku (fotky budou namka doufam:). Na brehu uz to bylo horsi a zkratim to asi na to, ze jsme mohli videt medvedy, opice, nosorozce, divoky slony, jeleny, tygry a nejakej ten hmyz s hadama, ale nevideli, takze za nase setkani s divokym nosorozcem prechazejicim reku total mimo rezervaci jsme byli vazne moc moc vdecny. To jsme si takhle prvni den prijezdu sedeli u pivka (to nedelame vubec casto, protoze je tu hodne drahy) a koukali na krasnej zapad slunce nad dzungli, kdyz v tom se po nasi levici mihnul stin neceho velkyho a jak jsme tak upirali zrak skrz nastupujici mlhu, v dalce se jasne vyrysoval prahistorickej kolos krasnyho a mohutnyho nosorozce, co z dzungle postupoval smerem k travinam (grass land), aby ukojil vecerni hlad. Veliky stesti, krasnej zazitek, moc hezkej uvod naseho tridenniho spocinuti v Chitwanu....a pak uz nic, jenom opice, parek jelenu, sem tam ten pavouk, cervenej brouk a krasny ptaci, to uz jsem psala...Kazdopadne zvuky dzungle jsou zvuky dzungle, jenom skoda, ze jeepu a turistu jsme potkali pomalu vic nez zvireny samotny.
Chitwan-Kathmandu
Hlavni mesto nam sice nahani malinko hruzu, ale jedeme tam, co jinyho, porebujem prodluzit nepalsky viza a zazadat o viza indicky. Docela jsme oba prekvapeny, ze i pres zase silenej provoz, motorky derouci se uzounkejma ulickama, vsudypritomnej smrad z vejfuku a hluk z klaksonu, se nam tohle misto zase hrozne libi:) Kathmandu je veliky, roztahany po celym udolicku, pricemz jedna jeho cast je vybudovana snad jenom pro turisty (Thamel), ale i tak nabizi prekrasny prochazky starejma ulickama, koncicima vetsinou u skrytejch templu s rozzehlejma svickama a modlicima kolemjdoucima. Proste tu jsme nakonec suma sumarum asi tejden a kazdej den zazivame jinej kulturni zazitek v podobe stup, klasteru, namestich, soch, Nawarskejch budov z 15.stol, ghatu s horicima telama zesnulejch a ja nevim ceho vseho jeste, to asi budu vykladat az u obrazku. Mame pekny ubytko s uzasnym padem domacim, co si povesil do recepce dva krasny obrazky Prahy a na pozdrav odpovida: "Dobry" a salutujicim dvernikem, kterej pri kazdym pozdravu zadupe, snozi do pozoru, srazi hlucne paty a zdvihne pravacku. No proste takhle pekne ten nas pobyt tady zacal a tak i pokracuje, poznavame to tu, vychytavame zradelny a ceny, proste jsme tu jako doma:)
Kathmandu-vesnicky kolem (Patan, Bandipur, Dhulikhel, Sankhu)
I kdyz to tu mame radi, chce to par dni voraz, bez turistu a shonu, bez nahanecu a komfortniho ubytka s teplou vodou, prosty poznavani tradicniho zivota se vsim, co k tomu patri. Toulame se krajinou sklizenejch policek obili, mijime babci s detma drtici sklizenou urodu a presypavajici psenici a rejzi, nebo co to je. Fakt celou dobu obdivujem zachovalou architekturu jejich skromnejch baracku, starejch pomalu jak Karluv most, s nadhernejma vyrezavanejma tramama oken a futrama dveri, at je to v turistickym Bandipuru, nebo uplne opustenym Dhulikhelu. Vsichni na vas volaj "Hello", nebo "namaste" a vetsinou taky at jim neco dame, nebo je vyfotime, ale i kdyz nic nedostanou, porad se smejou a jsou veseli, pratelsky a radostny. Fakt musim rict, ze veselost a radost mistnich je vazne krasna a cista a potesujici. Kez bych tohle mohla privest jako suvenyr dom :)
Ja nevim, fakta se mi psat moc nechce, protoze to se spatne cte a my vlastne za poslednich cca 14 dni nezazili nic, co by bylo dechberouci a vzrusujici, ale fakt je to tu pekny a zajimavy, jenom uz oba cejtime, ze na Nepal ten mesic a pul vic nez staci a ze je to tak akorat ta spravna chvile na to zmenit pusobiste.
Ted jsme znovu v Kathmandu, dnesnim dnem zaciname slavit Mirovy tricetiny, takze treba jeste bude co psat;) a pomalu se chystame na prelet do Thajska, kde se snad potkame s Martasem a Zuzou!
Jo a malem bych zapomnela, domu se vracime 20.1.2011:)
Mejte se krasne
uzivejte vseho radostne, hlavne pohodu ted preju, ta bude asi trochu potreba:)
tesim se na vas a z Thajska a lazaplaza urcite jeste pred Vanocema napisu!
pa_D
Ahoj ahoj vsichni, naposledy namaste a namaskar z Nepalu
Porad me to malinko boli a trapi, ale holt osud je osud a urcite s nama ma nejakej zamer v Thajsku, takze to zkratim na informaci, ze jsme indicky viza nedostali (museli bychom cekat dalsi mesic v Nepalu nez by byla moznost zazadat znovu), takze jsme se jednim hlasem rozhodli sehnat levny letenky do Bangkoku a tim se nase cesta rozsiruje o poznani nejenom Jihoasijsky ale i Jihovychodoasijsky...Letime 6.12. z Kathmandu za moc peknou cenu (cca 3000Kc/os) a s velkym stestim, pac jsme byli asi posledni dva pasazeri, co se vejdou do letadla Nepal air. Je mi to vazne lito, protoze si moc dobre uvedomuju, kolik se v Indii jeste dalo poznavat, zazivat a nasavat tuhle zvlastni atmosferu, ktera mi chybi a kterou jsem si asi fakt zamilovala...ale ma to tak bejt, to je jasny jak ta facka, jak to nadymani po dal bhatu, jak ten smradlavej vzduch z ohorelejch odpadku u cesty, jak ta svata krava s telatama, co se toula z ulice do ulice a krade babcam zeleninu z chodniku...:) Chjo, vratim se, budu se snazit, chci...
Chitwan national reserve
je nasi dalsi destinaci z turisticky Pokhary. Dostavame se na uplnej jih Nepalu, z okynka mistniho busu za babku (teda babek 250) pozorujem menici se podnebi a pocasi, zacina bejt pekny horko a zda se i vlhko, holt hopy a tropy, jsme v Chitwanu, u reky Rapti, kam nosorozci, tygri, sloni a dalsi divocina chodi pit, kde se zije z mala, v domcich z palmovyho listi nahozenejch oranzovo-cervenym blatem, pekne pospolu se vsema zviratama. Je tu krasne, po delsi dobe nam ani ty turisti tolik nevadej, pac potkavame kouzelnou australskou padesatiletou vilu a taky za nama prijizdi Patrick, takze zase je s kym se vozrat a s kym poklabosit:) Bydlime v klidny zahrade plny cikad a komaru pres den prenasejici dengue, v noci malarii, takze repelent je nasim kazdodennim chlebem a v noci se bez moskitiery neobejdem. Vesnicka nabizi hnedla dve prirodni rezervace. Obe jsou spravovany statem, ale jedna z nich je pristupna vesnicanum jenom v urcitym obdobi, kdy je trava moc vysoka na to, aby se ji zvirata mohla zivit a husta na to, aby ji vubec prosla. Vesnicani prijdou, posecou, odnesou na zadech a na "holy" zemi zacne rasit trava nova, jemna a zelena a to je to nejlepsi obdobi na navstevu mistnich lesu, pac to se vsechno to zverstvo presouva z dzungle na otevreny plane a vystavuje se hladovejm zahranicnim ocim...Takze zadnej listopad, ani rijen, ale pekne pred jarem, nejlip v breznu. Platime si v nasem resortu celodenni vylet do dzungle zacinajici dvouhodinovou plavbou na kanoi, behem niz vidime asi nejvic za celej den a to x druhu krasnejch ptaku (volavky, lednacky, kachny:) a oba druhy krokodylu, ktery v mistnich vodach prebyvaj (ghadyial a magarmach). Moc krasnej zazitek a to hlavne pro mlhu hustou jak mliko, z niz vsechny ty krasy vystupovaly jak z Cesty do praveku (fotky budou namka doufam:). Na brehu uz to bylo horsi a zkratim to asi na to, ze jsme mohli videt medvedy, opice, nosorozce, divoky slony, jeleny, tygry a nejakej ten hmyz s hadama, ale nevideli, takze za nase setkani s divokym nosorozcem prechazejicim reku total mimo rezervaci jsme byli vazne moc moc vdecny. To jsme si takhle prvni den prijezdu sedeli u pivka (to nedelame vubec casto, protoze je tu hodne drahy) a koukali na krasnej zapad slunce nad dzungli, kdyz v tom se po nasi levici mihnul stin neceho velkyho a jak jsme tak upirali zrak skrz nastupujici mlhu, v dalce se jasne vyrysoval prahistorickej kolos krasnyho a mohutnyho nosorozce, co z dzungle postupoval smerem k travinam (grass land), aby ukojil vecerni hlad. Veliky stesti, krasnej zazitek, moc hezkej uvod naseho tridenniho spocinuti v Chitwanu....a pak uz nic, jenom opice, parek jelenu, sem tam ten pavouk, cervenej brouk a krasny ptaci, to uz jsem psala...Kazdopadne zvuky dzungle jsou zvuky dzungle, jenom skoda, ze jeepu a turistu jsme potkali pomalu vic nez zvireny samotny.
Chitwan-Kathmandu
Hlavni mesto nam sice nahani malinko hruzu, ale jedeme tam, co jinyho, porebujem prodluzit nepalsky viza a zazadat o viza indicky. Docela jsme oba prekvapeny, ze i pres zase silenej provoz, motorky derouci se uzounkejma ulickama, vsudypritomnej smrad z vejfuku a hluk z klaksonu, se nam tohle misto zase hrozne libi:) Kathmandu je veliky, roztahany po celym udolicku, pricemz jedna jeho cast je vybudovana snad jenom pro turisty (Thamel), ale i tak nabizi prekrasny prochazky starejma ulickama, koncicima vetsinou u skrytejch templu s rozzehlejma svickama a modlicima kolemjdoucima. Proste tu jsme nakonec suma sumarum asi tejden a kazdej den zazivame jinej kulturni zazitek v podobe stup, klasteru, namestich, soch, Nawarskejch budov z 15.stol, ghatu s horicima telama zesnulejch a ja nevim ceho vseho jeste, to asi budu vykladat az u obrazku. Mame pekny ubytko s uzasnym padem domacim, co si povesil do recepce dva krasny obrazky Prahy a na pozdrav odpovida: "Dobry" a salutujicim dvernikem, kterej pri kazdym pozdravu zadupe, snozi do pozoru, srazi hlucne paty a zdvihne pravacku. No proste takhle pekne ten nas pobyt tady zacal a tak i pokracuje, poznavame to tu, vychytavame zradelny a ceny, proste jsme tu jako doma:)
Kathmandu-vesnicky kolem (Patan, Bandipur, Dhulikhel, Sankhu)
I kdyz to tu mame radi, chce to par dni voraz, bez turistu a shonu, bez nahanecu a komfortniho ubytka s teplou vodou, prosty poznavani tradicniho zivota se vsim, co k tomu patri. Toulame se krajinou sklizenejch policek obili, mijime babci s detma drtici sklizenou urodu a presypavajici psenici a rejzi, nebo co to je. Fakt celou dobu obdivujem zachovalou architekturu jejich skromnejch baracku, starejch pomalu jak Karluv most, s nadhernejma vyrezavanejma tramama oken a futrama dveri, at je to v turistickym Bandipuru, nebo uplne opustenym Dhulikhelu. Vsichni na vas volaj "Hello", nebo "namaste" a vetsinou taky at jim neco dame, nebo je vyfotime, ale i kdyz nic nedostanou, porad se smejou a jsou veseli, pratelsky a radostny. Fakt musim rict, ze veselost a radost mistnich je vazne krasna a cista a potesujici. Kez bych tohle mohla privest jako suvenyr dom :)
Ja nevim, fakta se mi psat moc nechce, protoze to se spatne cte a my vlastne za poslednich cca 14 dni nezazili nic, co by bylo dechberouci a vzrusujici, ale fakt je to tu pekny a zajimavy, jenom uz oba cejtime, ze na Nepal ten mesic a pul vic nez staci a ze je to tak akorat ta spravna chvile na to zmenit pusobiste.
Ted jsme znovu v Kathmandu, dnesnim dnem zaciname slavit Mirovy tricetiny, takze treba jeste bude co psat;) a pomalu se chystame na prelet do Thajska, kde se snad potkame s Martasem a Zuzou!
Jo a malem bych zapomnela, domu se vracime 20.1.2011:)
Mejte se krasne
uzivejte vseho radostne, hlavne pohodu ted preju, ta bude asi trochu potreba:)
tesim se na vas a z Thajska a lazaplaza urcite jeste pred Vanocema napisu!
pa_D
pátek 12. listopadu 2010
Nepali, uz nas nic nepali aneb ani Anna Vzpurna zase tolik vzpurna nebyla...
Ze svatyho mista (Varanasi) do svatyho klidu (Pokhara-Nepal) a Annapurna circuit
Teda nepali, nepali...abychom byli presni, chvilku tomu trvalo, nez nas napalovaci Nepalci napalovat prestali a my se mistnim podminkam tak nejak bez vycitek pizpusobili. Je turisticka sezona a slunecni paprsky jsou vykoupeny petinasobkem cen za vsechno...Ale co, jsme tu, drazi mili, v raji vsech prirody-milcu...v Nepalu!
Ani uz zase nevim, odkud jsem psala naposledy, ale jedno vim jiste a to to, ze z Varanasi to nebylo a tohle misto chci mit proste a jednoduse zaznamenano, takze....:)
VARANASI - poutni misto, svaty misto, krasny misto, rusny misto, kde si Krishna hraje uprostred Gangy na fletnicku a ja si tady taky jednu kupuju, protoze proste muzika cloveka povznasi a uklidnuje a ja pricnou fletnu jeste nemam a tak se na ni ted ucim. Uz ani nevim, jak se sem dostavame, ale je to dlouha cesta. Tusim, ze vlakem nam to sem z Dehradunu trva nejakejch 20 hodin, nebo jeste vic a hned u nadrazi nas vita bourka a prutrz mracen s bleskama. Pomoci riksaka se dostavame do guest housu, odkud je Ganga na cuch blizoucko a hnedle jeden ghat, Shingala. Varanasi je velky mesto, s cca 150000 obyvatelema, nebo jeste vicero a asi turisty nejvic navstevovana atrakce diky ghatum, kterejch je kolem Gangy snad 80-100. Poprve v zivote se ucastnime pujy (vecerni modlitby) a na vlastni oci vidime spalovat zesnuvsi hinduistycky telicka, zabaleny do pohrebnich barevnejch rouch a obklopenejch kytkama. Na kazdym kroku jsme nabadany, at nevstupujem tamhle a tamhle, at zaplatime to a to, takze asi jedina smysluplna vec, kterou se behem toho pro cizince ojedinelyho aktu dozvidame je, ze mame mit oci, usi a mysl otevrenou a ucit se z toho, ceho jsme svedky. Jeden vecer narazime na babu-svatyho muze- a travime u nej dve hodiny pokusem o meditaci a jiny cviceni. Ivetka a spol by se zasmali, my se smali taky, kdyz Mira mantroval a vubec se snazil dat nohy do turecky sedu (lotosu na hony vzdalen, vid :). Byla to fajn zkusenost a oba se asi shodnem, ze Varanasi se do nas zapsalo a vzdycky se radi vratime, nejenom kvuli lidem, ktery tam potkavame a mame tu cest se seznamit (ucitel anglictiny na universite se svou dcerou aneb Ind, co vi o Evrope vic, nez trubkoun Danka) a vorechum (burakum), na ktery si tam vypestovavame slusnou zavislot, se kterou doposud neuspesne bojujem.
Po x dnech brouzdani a vyletu kol a kolem se rozhodujem posunout o ten zaslibenej kus zeme dal a pres Sonauli prekracujem hranice s Nepalem. Nepale, Nepale, ceny teda napaleny a to se ukazuje uz na hranicich, kde za viza platime kazdej 40 dolacu na 30 dni. Jeste nevime, jak to bude dal se vstupem do Indie, kdyz nase viza obdrzeli titulek jednovstupovy, ale snad to nejak uplatime, rada bych se do toho neuveritelnyho sveta indickejch dusicek vratila :)
NEPAL
jeden trek, druhej trek, hory, hory, jezera, lesy, cisto, infrastrukturo vymozeno, proste pohodicka pohoda...
Do Pokhary se dostavame pres Lumbini, mestecko, kde se narodila Jeho svatost Dalajlama. Jsem tu prvni den cela vyjukana, pac takovej pohled na horsky pasmo pred nosem, zasnezeny vrcholky Annapuren a Makchapuchre, cisto a uklizeno a vubec, proste to se jen tak nevidi, tohleto. Nikde skoro zadna krava, vsude alkohol a maso, proste totalne odlisnej stat ve state, pripominajici spis turisticky letovisko, nez cokoliv jinyho. Mame to tu radi...Pokhara je pohodlny mesto, polozeny u krasnyho jezera, od nehoz kousek bydlime, s dostupnosti vseho, na co si vzpomenete. Je tu sice hlava na hlave, ale v jinym resortu, nez bydlime my, takze porad kontakt s mistnima neztracime, ba naopak. Nepalska rupie ma dvojnasobne nizsi hodnotu nez indicka, takze se zda vsechno drahy ( a ono taky oproti sezone je), ale jak si clovek vzpomene na koruny cesky, tak je to hned hezky a nam skoro az do zpevu. Prvnich par dni si zvykame na vypocitavost a fakt ze vycuranost Nepalcu, ale da se to snest, jsou to fajn a mili lidi a vlastne za to nemuzou, to my je kazime s tema nasema eurama a evropskejma pozadavkama a...no nic...a tak:)
Anna Vzpurna podleha aneb ANNAPURNA CIRCUIT
(Pokhara-Bhulbule-Nagdi-Bagarchap-Lower Pissang (tam stanujem)-Manang-Thorung Phedi-Muktinath-Jomsom-Tatopani-Ghorepani-Nayapul-Pokhara)
Je to tak, je to tam, je to tu. Pri pohledu na ty krasny hory a po x debatach s mistnima se vydavame busem do Bhulbule, abysme zjistili, ze svetoznamej 200km okruh kolem Annapuren je opravdu asi ten nejpohodlnejsi, nejkrasnejsi, nejdelsi, nejnavstevovanejsi a nejpestrejsi, jakej jsem kdy sla. Nas 20 denni plan se diky rychly chuzi, motoristicky dostupnosti na nektery mista a trochu i potrebe si na chvilku odpocinout, zvladame behem dni 12. Myslim, ze nema cenu vam popisovat kazdej den jednotlive, i kdyz by to za to stalo, ale vezte, ze jestli stoji neco za videni, tak je to tenhle kout sveta...A taky musim dodat, ze byste si meli pospisit, jinak se na Thorung pass (5416mnm) za chvilku dostanete jeepem.
Zacina se v nadmorsky vysce cca 800 m a do tech 5416 se opravdu behem prvniho tejden stoupa a stoupa a stoupa a ...stoupa:) Bylo to krasny, zazivny, narocny ale uzasny. Od tropu, ryzovejch policek atd se krajinnej raz meni po pasmo horsky, jehlicnaty lesy a klece, az do pasma alpskyho, kde neroste nic, takze se obsahne snad cela pasmova sirka:) Neni to nuda, priroda se meni jak podzimni listi, takze jednou se kochas drevenym domkem, kde babca mlati obili a vyklepava rejzi z klasu, zatimco ty se totalne zpocena sunes po schudkach do kopce, nacez se klepes zimou v horsky kamenny chatce bez topeni, kde fuci a nebe je v noci tak nadherny, ze hezci nevideno. No proste krasa krasouci dovrsena prestupem sedla, polozenyho v nejvyssi vysce, kam jsem se kdy dostala - Thorung la 5416mnm. Predstavte si, ze nas v tom strudlu turistu odchytava tesne pred vrcholkem serpa, mladej klucina a kupuje si od Miry zachovalej a nas milovanej Hannah stan, ve kterym jsme stravili na treku jenom jednu noc. (Vyhled na Annapurnu 2 a 4, rano ledova krusta pod plachtou a polivka z pytliku byla sice prijemnym zpestrenim, ale jednou to stacilo...zima zima a nemoznost najit misto na neplaceny kempovani, no, radsi jsme pak spali u mistnich:). Proste ho mladoch potreboval na pikniky prej a my zrovna ne a tak ho muj zlatej muz prodal za par susnu a mel z toho pak dobrej pocit, pac to bylo na dobrou vec a taky mel nalsedne o tri kila lehci krosnu:)
Ja nevim, jak dal...tak budu treba pokracovat opruzama....hafo hafo hafo moc lidi, protoze celej trek je protkanej guest housama, ktery za podpory Spravy parku budujou mistni u svejch domku a zpohodlnujou tim podminky nam, takze na stan clovek muze zapomenout, jenom spacak staci a muzes vyrazit na lehko. Draho, jak prase, jidlo az 5x drazsi nez ve meste, cemu se clovek nedivi, kdyz je to v horach, kde se vsechno nosi na chrbte mul a nosicu, ale dole, v nizinach, kam muze jeep a bus, to je proste levarna. Potom ty fronty a mijeni skupinek prevazne Frantiku, to je to, co uz jsem psala, ale co je vazne neprijemny...No a posledni vec je zajisteni permitu, ktery stoji 4000MRs (proste asi mesicni plat Nepalce!), je jednovstupovy a musi se ukazovat skoro v kazdy vesnici (necham si ho a pak ukazu, stoji to za to :) Suma sumarum to za vsechnu opruzy sveta stoji a tim bych to asi uzavrela.
Pocasi mame nadherny, kazdej den sviti slunce a jsou nadherny vyhledy...doufam, ze i fotky budou stat za to a vsechno vam vylicim az pri promitani obrazku. Kazdej den naslapem tak cca 20km, coz je docela dobry na to, ze je to vazne samej dokopec, ale odpoledni sprcha a postel je proste uleva a poskytovatel odpocinku. Jime mistni jidlo, ktery je az evropsky dobry ;) a setrime, jak to jde, protoze s cenama jsme nejak nepocitali. Sestej, nebo sedmej den prekracujem sedlo, fotime vrcholovy praporky a pak narocne sestupujem cca 2km do prvniho vetsiho mesta, kde uz proste muzes nasednout na jeepa a popovezt se o kus dal. My podlehame lokalnimu busu z Jomsomu, protoze krajina je trochu "nudna" a trekova cesta vede po silnici, takze prachu hafo a vyhledy nic moc, radsi setrime nohy a cas. Posledni usek treku se vraci do tropickejch nizin a je zase krasnej, jenom se zase z cca 1200mnm stoupa do Ghorepani, ktery lezi ve 2870, nebo tak nejak, takze si dovedete predstavit tu moji radost z 1600vyskovejch metru a hlavne teda bolest nohou (cca 3300 schodu se zdolava, nebo kolik:) Predposledni den (predevcirem) jsme konecne na dalsim "vrcholu", odkud je Anapurna range (cely pasmo velikanu, vcetne Daulaghiri - 8170m) videt jako na dlani a pak uz hupem supem a behem zase po schodech dolu, az do Pokhary a konec poskakovani po horach.
No, informace to jsou teda mizerny, ale kdyby vas neco zajimalo, tak denik mam presnej a jeste si i neco pamatuju, tak se klido ptejte...
Plan mame krasnej a jednoduchej a to odpocinek!!! a jidlo!!! :), potom vyrizeni indickejch viz v Kathmandu, kde si budem prodluzovat i viza nepalsky, potom bychom strasne radi videli nejakou tu wild life rezervaci, kterejch je tu hafo a kde se krome jizdy na slonech da videt tygr, nosorozci a snad i dalsi krasny zvirata...no a co bych ja nejvic uplne nejvic, tak to je navrat do Indie - Sikkim, Darjeeling a jihu, jihu, uz ohrivej plaze a more, pac na tebe se chystame nejvic nejradsi...Goa, Kerala, Karnataka. Vsechno zalezi na shovivavych Indech, na penezich, vizech, chuti, sile, casu a tak. Jestli nam viza nedaji, tak asi poletime do Thajska, ale o tom az dalsi rohlajzova romanova kapitola :)
Mejte se krasne prekrasne, moc vas vsechny zdravim a preju vsechno nejlepsi!
objimam a tesim se
pa
D.
Teda nepali, nepali...abychom byli presni, chvilku tomu trvalo, nez nas napalovaci Nepalci napalovat prestali a my se mistnim podminkam tak nejak bez vycitek pizpusobili. Je turisticka sezona a slunecni paprsky jsou vykoupeny petinasobkem cen za vsechno...Ale co, jsme tu, drazi mili, v raji vsech prirody-milcu...v Nepalu!
Ani uz zase nevim, odkud jsem psala naposledy, ale jedno vim jiste a to to, ze z Varanasi to nebylo a tohle misto chci mit proste a jednoduse zaznamenano, takze....:)
VARANASI - poutni misto, svaty misto, krasny misto, rusny misto, kde si Krishna hraje uprostred Gangy na fletnicku a ja si tady taky jednu kupuju, protoze proste muzika cloveka povznasi a uklidnuje a ja pricnou fletnu jeste nemam a tak se na ni ted ucim. Uz ani nevim, jak se sem dostavame, ale je to dlouha cesta. Tusim, ze vlakem nam to sem z Dehradunu trva nejakejch 20 hodin, nebo jeste vic a hned u nadrazi nas vita bourka a prutrz mracen s bleskama. Pomoci riksaka se dostavame do guest housu, odkud je Ganga na cuch blizoucko a hnedle jeden ghat, Shingala. Varanasi je velky mesto, s cca 150000 obyvatelema, nebo jeste vicero a asi turisty nejvic navstevovana atrakce diky ghatum, kterejch je kolem Gangy snad 80-100. Poprve v zivote se ucastnime pujy (vecerni modlitby) a na vlastni oci vidime spalovat zesnuvsi hinduistycky telicka, zabaleny do pohrebnich barevnejch rouch a obklopenejch kytkama. Na kazdym kroku jsme nabadany, at nevstupujem tamhle a tamhle, at zaplatime to a to, takze asi jedina smysluplna vec, kterou se behem toho pro cizince ojedinelyho aktu dozvidame je, ze mame mit oci, usi a mysl otevrenou a ucit se z toho, ceho jsme svedky. Jeden vecer narazime na babu-svatyho muze- a travime u nej dve hodiny pokusem o meditaci a jiny cviceni. Ivetka a spol by se zasmali, my se smali taky, kdyz Mira mantroval a vubec se snazil dat nohy do turecky sedu (lotosu na hony vzdalen, vid :). Byla to fajn zkusenost a oba se asi shodnem, ze Varanasi se do nas zapsalo a vzdycky se radi vratime, nejenom kvuli lidem, ktery tam potkavame a mame tu cest se seznamit (ucitel anglictiny na universite se svou dcerou aneb Ind, co vi o Evrope vic, nez trubkoun Danka) a vorechum (burakum), na ktery si tam vypestovavame slusnou zavislot, se kterou doposud neuspesne bojujem.
Po x dnech brouzdani a vyletu kol a kolem se rozhodujem posunout o ten zaslibenej kus zeme dal a pres Sonauli prekracujem hranice s Nepalem. Nepale, Nepale, ceny teda napaleny a to se ukazuje uz na hranicich, kde za viza platime kazdej 40 dolacu na 30 dni. Jeste nevime, jak to bude dal se vstupem do Indie, kdyz nase viza obdrzeli titulek jednovstupovy, ale snad to nejak uplatime, rada bych se do toho neuveritelnyho sveta indickejch dusicek vratila :)
NEPAL
jeden trek, druhej trek, hory, hory, jezera, lesy, cisto, infrastrukturo vymozeno, proste pohodicka pohoda...
Do Pokhary se dostavame pres Lumbini, mestecko, kde se narodila Jeho svatost Dalajlama. Jsem tu prvni den cela vyjukana, pac takovej pohled na horsky pasmo pred nosem, zasnezeny vrcholky Annapuren a Makchapuchre, cisto a uklizeno a vubec, proste to se jen tak nevidi, tohleto. Nikde skoro zadna krava, vsude alkohol a maso, proste totalne odlisnej stat ve state, pripominajici spis turisticky letovisko, nez cokoliv jinyho. Mame to tu radi...Pokhara je pohodlny mesto, polozeny u krasnyho jezera, od nehoz kousek bydlime, s dostupnosti vseho, na co si vzpomenete. Je tu sice hlava na hlave, ale v jinym resortu, nez bydlime my, takze porad kontakt s mistnima neztracime, ba naopak. Nepalska rupie ma dvojnasobne nizsi hodnotu nez indicka, takze se zda vsechno drahy ( a ono taky oproti sezone je), ale jak si clovek vzpomene na koruny cesky, tak je to hned hezky a nam skoro az do zpevu. Prvnich par dni si zvykame na vypocitavost a fakt ze vycuranost Nepalcu, ale da se to snest, jsou to fajn a mili lidi a vlastne za to nemuzou, to my je kazime s tema nasema eurama a evropskejma pozadavkama a...no nic...a tak:)
Anna Vzpurna podleha aneb ANNAPURNA CIRCUIT
(Pokhara-Bhulbule-Nagdi-Bagarchap-Lower Pissang (tam stanujem)-Manang-Thorung Phedi-Muktinath-Jomsom-Tatopani-Ghorepani-Nayapul-Pokhara)
Je to tak, je to tam, je to tu. Pri pohledu na ty krasny hory a po x debatach s mistnima se vydavame busem do Bhulbule, abysme zjistili, ze svetoznamej 200km okruh kolem Annapuren je opravdu asi ten nejpohodlnejsi, nejkrasnejsi, nejdelsi, nejnavstevovanejsi a nejpestrejsi, jakej jsem kdy sla. Nas 20 denni plan se diky rychly chuzi, motoristicky dostupnosti na nektery mista a trochu i potrebe si na chvilku odpocinout, zvladame behem dni 12. Myslim, ze nema cenu vam popisovat kazdej den jednotlive, i kdyz by to za to stalo, ale vezte, ze jestli stoji neco za videni, tak je to tenhle kout sveta...A taky musim dodat, ze byste si meli pospisit, jinak se na Thorung pass (5416mnm) za chvilku dostanete jeepem.
Zacina se v nadmorsky vysce cca 800 m a do tech 5416 se opravdu behem prvniho tejden stoupa a stoupa a stoupa a ...stoupa:) Bylo to krasny, zazivny, narocny ale uzasny. Od tropu, ryzovejch policek atd se krajinnej raz meni po pasmo horsky, jehlicnaty lesy a klece, az do pasma alpskyho, kde neroste nic, takze se obsahne snad cela pasmova sirka:) Neni to nuda, priroda se meni jak podzimni listi, takze jednou se kochas drevenym domkem, kde babca mlati obili a vyklepava rejzi z klasu, zatimco ty se totalne zpocena sunes po schudkach do kopce, nacez se klepes zimou v horsky kamenny chatce bez topeni, kde fuci a nebe je v noci tak nadherny, ze hezci nevideno. No proste krasa krasouci dovrsena prestupem sedla, polozenyho v nejvyssi vysce, kam jsem se kdy dostala - Thorung la 5416mnm. Predstavte si, ze nas v tom strudlu turistu odchytava tesne pred vrcholkem serpa, mladej klucina a kupuje si od Miry zachovalej a nas milovanej Hannah stan, ve kterym jsme stravili na treku jenom jednu noc. (Vyhled na Annapurnu 2 a 4, rano ledova krusta pod plachtou a polivka z pytliku byla sice prijemnym zpestrenim, ale jednou to stacilo...zima zima a nemoznost najit misto na neplaceny kempovani, no, radsi jsme pak spali u mistnich:). Proste ho mladoch potreboval na pikniky prej a my zrovna ne a tak ho muj zlatej muz prodal za par susnu a mel z toho pak dobrej pocit, pac to bylo na dobrou vec a taky mel nalsedne o tri kila lehci krosnu:)
Ja nevim, jak dal...tak budu treba pokracovat opruzama....hafo hafo hafo moc lidi, protoze celej trek je protkanej guest housama, ktery za podpory Spravy parku budujou mistni u svejch domku a zpohodlnujou tim podminky nam, takze na stan clovek muze zapomenout, jenom spacak staci a muzes vyrazit na lehko. Draho, jak prase, jidlo az 5x drazsi nez ve meste, cemu se clovek nedivi, kdyz je to v horach, kde se vsechno nosi na chrbte mul a nosicu, ale dole, v nizinach, kam muze jeep a bus, to je proste levarna. Potom ty fronty a mijeni skupinek prevazne Frantiku, to je to, co uz jsem psala, ale co je vazne neprijemny...No a posledni vec je zajisteni permitu, ktery stoji 4000MRs (proste asi mesicni plat Nepalce!), je jednovstupovy a musi se ukazovat skoro v kazdy vesnici (necham si ho a pak ukazu, stoji to za to :) Suma sumarum to za vsechnu opruzy sveta stoji a tim bych to asi uzavrela.
Pocasi mame nadherny, kazdej den sviti slunce a jsou nadherny vyhledy...doufam, ze i fotky budou stat za to a vsechno vam vylicim az pri promitani obrazku. Kazdej den naslapem tak cca 20km, coz je docela dobry na to, ze je to vazne samej dokopec, ale odpoledni sprcha a postel je proste uleva a poskytovatel odpocinku. Jime mistni jidlo, ktery je az evropsky dobry ;) a setrime, jak to jde, protoze s cenama jsme nejak nepocitali. Sestej, nebo sedmej den prekracujem sedlo, fotime vrcholovy praporky a pak narocne sestupujem cca 2km do prvniho vetsiho mesta, kde uz proste muzes nasednout na jeepa a popovezt se o kus dal. My podlehame lokalnimu busu z Jomsomu, protoze krajina je trochu "nudna" a trekova cesta vede po silnici, takze prachu hafo a vyhledy nic moc, radsi setrime nohy a cas. Posledni usek treku se vraci do tropickejch nizin a je zase krasnej, jenom se zase z cca 1200mnm stoupa do Ghorepani, ktery lezi ve 2870, nebo tak nejak, takze si dovedete predstavit tu moji radost z 1600vyskovejch metru a hlavne teda bolest nohou (cca 3300 schodu se zdolava, nebo kolik:) Predposledni den (predevcirem) jsme konecne na dalsim "vrcholu", odkud je Anapurna range (cely pasmo velikanu, vcetne Daulaghiri - 8170m) videt jako na dlani a pak uz hupem supem a behem zase po schodech dolu, az do Pokhary a konec poskakovani po horach.
No, informace to jsou teda mizerny, ale kdyby vas neco zajimalo, tak denik mam presnej a jeste si i neco pamatuju, tak se klido ptejte...
Plan mame krasnej a jednoduchej a to odpocinek!!! a jidlo!!! :), potom vyrizeni indickejch viz v Kathmandu, kde si budem prodluzovat i viza nepalsky, potom bychom strasne radi videli nejakou tu wild life rezervaci, kterejch je tu hafo a kde se krome jizdy na slonech da videt tygr, nosorozci a snad i dalsi krasny zvirata...no a co bych ja nejvic uplne nejvic, tak to je navrat do Indie - Sikkim, Darjeeling a jihu, jihu, uz ohrivej plaze a more, pac na tebe se chystame nejvic nejradsi...Goa, Kerala, Karnataka. Vsechno zalezi na shovivavych Indech, na penezich, vizech, chuti, sile, casu a tak. Jestli nam viza nedaji, tak asi poletime do Thajska, ale o tom az dalsi rohlajzova romanova kapitola :)
Mejte se krasne prekrasne, moc vas vsechny zdravim a preju vsechno nejlepsi!
objimam a tesim se
pa
D.
neděle 17. října 2010
Z Ladakhu na skok Uttaranchal-em se projed-em
Leh - Manali - okruh pres Lahaul, Spiti, cast Kinnauru (Kaza, Tabo, Chango, Recong Peo) - Shimla - Dehradun - Varanasi
25 (12Kc) rupek za hodinu klidu, bez klaksonu, mrte lidi, aut, smradu z riks a vseho, co tohle mesto nabizi, se neda odmitnout. By me trosku zajimalo, jak dlouho tu v kavarne vydrzime listovat fiktivnima strankama:)....dlooouhooo
Ahojahou, lide mili muj...jsme tu zas, jako kazdy ctvrtek, jako kazdy patek, jako tuhle svatecni proslunenou nedeli...zdravim mocnymi vykriky z Dehradunu!
Leh - nout si s veprem se nepovedlo, ale za to se povedlo setkat znovu s Patrikem a zazit s nim krasny chvile popijeni piva na terase, v pokoji, kdekoliv...stejne jako procourat zakouti a zbytky mesta, kavaren a zradelen. Poslednich par dni v Lehu jsme stravili fakt moc prijemne, byli se podivat na 5 hodin jizdy vzdalenym jezere Pangong Tso. Navstivili jsme diky tomu hranicni oblast s Cinou a seznamili se s tibetskym parem, kterej s nama spoluzaplnoval jeepa. Zajimavej vylet se vsim vsudy, i ten prirodni skvost stal za tu namahavou jizdu (jeste jsme po ceste zdolali 3. nebo 2., ted nevim:), nejvyssi motoristicky sjizdnej pass Chang la - 5360mnm) a vzdalene pripominal bolivijsky salary (ten skvost jako, slozity slozeny souveti:). Moc hezky a stesti, ze turisticka sezona minula, jinak by na tech mistech, vyhrazenejch k foceni, nebylo k hnuti;) Jak jsme tak porad v Lehu resili vylet na jezero, uplne jsme zapomneli na to, ze permit (100 rupek na den) je potreba zaridit na celej tejden, abychom mohli v klidu zrealizovat i dalsi trek do Numbra valley. No nic, nepovedlo se, na dalsi "povolenku" bysme museli cekat 4 dny, takze pokracujeme jasnym, vychodnim smerem, do Nepalu po zemi...zadny cekani na pisecny duny a velbloudy, co se maj v Numbra nachazet
Manali - hura hura znova pres Rohtang, podruhe a ne naposledy. Cesta z Lehu do Manali zabere ridicovi neuveritelnejch 17 hodin. Jedeme v noci, stavime jednou!, fakt nechapu, jak to ten klucina dela, pac jede opravdu super a rychle a zda se bezpecne. Betele, betele, jses ty to asi zazracnej list :) Manali uz zname, nachazime super pekny a levny ubytko s televizi, kabelovou, barevnou. Plan na straveni 1, max 2 noci, se nedari, zustavame snad 4 dny, pac je nam tu co? Je nam tu dobre :) Vyletime, splhame sem a tam...jeden templ, druhej templ, jeden kopec, druhej kopec a Solang valley. Nadherny misto, po strasne dlouhy dobe bujna vegetace, jehlicnaty lesy, vonavy a krasny vysokansky stromy, obaleny obrima jehlicema. Vune, vune, teplo a slunce, ani se mi odtud nechce. Premejslime nad trekem pres Hamda pass a tim vznika dalsi brilantni navrh...jet do planovanyho Varanasi (je jedno pred jaky mesto...) malinkou oklikou...pres Lahaul, Spiti, Kinnaur. Vecer pred odjezdem potkavame neuveritelnou nahodou Tailora (znate z treku Leh-Chiling). To je ten klucina, co splha po kopcich a petitisicovejch sedlech bez jidla a teplyho obleceni. No, jak jsme se ten den na treku oddelili a on pokracoval do Markha valley, sestoupil z cesty (zadna mapa, to se vi) a necekalo na neho nic jinyho, nez dvoudenni bloudeni bez jidla, zivacka...jenom mrznuti. Proste dalsi neuveritelnej zazitek, kterej nam Tailor vypravi diky skupince Nemcu, ktera ho nekde polomrtvyho nasla, nakrmila, napojila, osatila, a hlavne zahrala. Zadna sranda, ty hory. Doufam, ze se jeste potkame, pac mam toho kluka strasne rada a nemam na nej email :) Na 3 tejdenni pobyt ma klucina celkem zazito...od seance s hasisem provonenym babou pres cca 300km dlouhyho stopa v tyraku...tesim se na ten jeho dokument
Lahaul, Spiti, Kinnaur - Manali - Kaza - Tabo - Chango - Recong Peo
Lidi zlaty, boubelaty, to je desne na dlouho. Kdyz bych to zkratila na to podstatny a zajimavy, tak napisu, ze v Kaze jsme z Manali za cca 7 hodin, cekame na permit cca 2 dny (budem se totiz behem nasledujicich par dni pohybovat hodne blizko tibetskejm hranicim), behem nichz Mira podstoupi profesionalni zasah zubarem. Zub zachranen, bolest ustoupila, provizorni leciva vypln funguje bajecne a bude snad brzo nahrazena plombou. Danka neni tehotna, je to dobry, jede se dal:) ... a to do nedalekyho Dhankaru, krasny gompy postaveny vysokooo na skale a malebnymu mestecku pod ni, kam se splha po silnici cca 10km a zkratkou proste o neco min...
Tabo - krasny, duchovni misto, ze kteryho se nedostavame jak planovano, protoze proste sezona jablek a vsude mraky pytlu a jejich majitelu, takze jeden bus proste vsechno to jsouci bytostno nepobere. Stopujeme, marne samozrejeme, pac nasim smerem nic nejede. Cesta z mesta slozita, ale ne nemozna, odpoledni bus do Changa to jisti a vubec nevadi, ze to je doura dourovata, do ktery dojizdime v noci a nesezenem ubytko, protoze sezona jablek a prodavaci a prodejci okupujou vsech 5 hotylku, co tu jsou. Krasnej zazitek mame v podobe ochoty jednoho milyho pana, co nam sezene za naprosty tmy vratnyho a odveze nas do obriho prazdnyho baraku, kde se zadarmo uchylujem k noclehu. Pozdejs se dozvidame, ze prostor slouzi jako ubytko delnikum spol. Power. Je to jedno, je to pekny a luxucni a my jsme strasne vdecny za tu ochotu, bezprostrednost a hlavne pomoc, za kterou se nic nezada!
Jizda do Recongu je smrtici...proste srazy jsme uz videli a nebojime se jich, ale tohle je jizda s jednim kolem ve vzduchu a to uz i pan Miroslav zakrejva oci a spolecne si notujeme mrazenim v zaludku. Fakt narez, kterej jsem nikdy nezazila a do toho ty napraskany autobusy, tuny prachu a drncani...snad je tu, snad je tu nadeje:) Krajina se moc nemeni. Kdyz se mrknete na mapu, uvidite kopcovito, hornato, sucho a vyprahlo, kterym se posledni necelej mesic s malejma vyjimkama pohybujem...kus pred Recongem se to ale meni a my jsme celi hotovi z mesta posazenyho do zelenejch zalesnenejch svahu. Zustavame jenom jednu noc, v tyhle oblasti zacinajici sezona zpusobuje vzrustajici ceny ubytka a tak jsme malinko rozcarovany. Skoro tydenni okruh zavrsujem courkou po kopci k busaku a koupi listku do Shimly. Je teploucko, konecne vyndavam sandale a pohory pohrbivam na dno krosny.
Shimla - posledni zastaveni v Himachal Pradeshi - je plna indickejch turistu, makaku a predrazenyho ubytka. Je to strasna skoda, pac jinak je to pekny, Anglanama vybudovany mesto, posazeny do svahu vysokyho tak, ze jsem to v zivote nevidela. Kazda budova se zene pro nedostatek rovny plochy do vejsky vejskaty a dokonce je tu i krestanskej kostel, prvni a kdo vi, jestli ne posledni v Indii. Zase prijizdime v noci, takze hledani ubytka je znacne komplikovany a my se "musime" uchylit do hotelu, kde platime nejvic za celou dobu putovani...660rupek (cca 330Kc) Nezustavame, jenom splhame do Opiciho chramu Jakhoo temple, cpeme pupky, pac to umime nejlip a tady to jde uplne samo a ted uz ale vazne a rychle do Dehradunu, Varanasi a na hranice, jenom se vyhnout Delhi, to by chtelo.
Dehradun - 500 000 obyvatel, hluk, smrad, bezva vedro, vic psat nebudu:) Dneska koupeny listky nam zajistily odjezd 19.10. (driv to neslo...vyprodano, proste sezona) primo do svatyho Shivova mesta, odkud uz je nedaleko k dalsim vytouzenym horskym stitum Himalaji. Anapurno, tes se :)
Mejte se prekrasne a dekuju moc za pisani...dneska mi moc nejde psat a ouplne cejtim, jak je to nekompaktni, tak snad nekdy pristeee ...
vsechny moc zdravim a objimam a tesim se na vas!
pa_D
25 (12Kc) rupek za hodinu klidu, bez klaksonu, mrte lidi, aut, smradu z riks a vseho, co tohle mesto nabizi, se neda odmitnout. By me trosku zajimalo, jak dlouho tu v kavarne vydrzime listovat fiktivnima strankama:)....dlooouhooo
Ahojahou, lide mili muj...jsme tu zas, jako kazdy ctvrtek, jako kazdy patek, jako tuhle svatecni proslunenou nedeli...zdravim mocnymi vykriky z Dehradunu!
Leh - nout si s veprem se nepovedlo, ale za to se povedlo setkat znovu s Patrikem a zazit s nim krasny chvile popijeni piva na terase, v pokoji, kdekoliv...stejne jako procourat zakouti a zbytky mesta, kavaren a zradelen. Poslednich par dni v Lehu jsme stravili fakt moc prijemne, byli se podivat na 5 hodin jizdy vzdalenym jezere Pangong Tso. Navstivili jsme diky tomu hranicni oblast s Cinou a seznamili se s tibetskym parem, kterej s nama spoluzaplnoval jeepa. Zajimavej vylet se vsim vsudy, i ten prirodni skvost stal za tu namahavou jizdu (jeste jsme po ceste zdolali 3. nebo 2., ted nevim:), nejvyssi motoristicky sjizdnej pass Chang la - 5360mnm) a vzdalene pripominal bolivijsky salary (ten skvost jako, slozity slozeny souveti:). Moc hezky a stesti, ze turisticka sezona minula, jinak by na tech mistech, vyhrazenejch k foceni, nebylo k hnuti;) Jak jsme tak porad v Lehu resili vylet na jezero, uplne jsme zapomneli na to, ze permit (100 rupek na den) je potreba zaridit na celej tejden, abychom mohli v klidu zrealizovat i dalsi trek do Numbra valley. No nic, nepovedlo se, na dalsi "povolenku" bysme museli cekat 4 dny, takze pokracujeme jasnym, vychodnim smerem, do Nepalu po zemi...zadny cekani na pisecny duny a velbloudy, co se maj v Numbra nachazet
Manali - hura hura znova pres Rohtang, podruhe a ne naposledy. Cesta z Lehu do Manali zabere ridicovi neuveritelnejch 17 hodin. Jedeme v noci, stavime jednou!, fakt nechapu, jak to ten klucina dela, pac jede opravdu super a rychle a zda se bezpecne. Betele, betele, jses ty to asi zazracnej list :) Manali uz zname, nachazime super pekny a levny ubytko s televizi, kabelovou, barevnou. Plan na straveni 1, max 2 noci, se nedari, zustavame snad 4 dny, pac je nam tu co? Je nam tu dobre :) Vyletime, splhame sem a tam...jeden templ, druhej templ, jeden kopec, druhej kopec a Solang valley. Nadherny misto, po strasne dlouhy dobe bujna vegetace, jehlicnaty lesy, vonavy a krasny vysokansky stromy, obaleny obrima jehlicema. Vune, vune, teplo a slunce, ani se mi odtud nechce. Premejslime nad trekem pres Hamda pass a tim vznika dalsi brilantni navrh...jet do planovanyho Varanasi (je jedno pred jaky mesto...) malinkou oklikou...pres Lahaul, Spiti, Kinnaur. Vecer pred odjezdem potkavame neuveritelnou nahodou Tailora (znate z treku Leh-Chiling). To je ten klucina, co splha po kopcich a petitisicovejch sedlech bez jidla a teplyho obleceni. No, jak jsme se ten den na treku oddelili a on pokracoval do Markha valley, sestoupil z cesty (zadna mapa, to se vi) a necekalo na neho nic jinyho, nez dvoudenni bloudeni bez jidla, zivacka...jenom mrznuti. Proste dalsi neuveritelnej zazitek, kterej nam Tailor vypravi diky skupince Nemcu, ktera ho nekde polomrtvyho nasla, nakrmila, napojila, osatila, a hlavne zahrala. Zadna sranda, ty hory. Doufam, ze se jeste potkame, pac mam toho kluka strasne rada a nemam na nej email :) Na 3 tejdenni pobyt ma klucina celkem zazito...od seance s hasisem provonenym babou pres cca 300km dlouhyho stopa v tyraku...tesim se na ten jeho dokument
Lahaul, Spiti, Kinnaur - Manali - Kaza - Tabo - Chango - Recong Peo
Lidi zlaty, boubelaty, to je desne na dlouho. Kdyz bych to zkratila na to podstatny a zajimavy, tak napisu, ze v Kaze jsme z Manali za cca 7 hodin, cekame na permit cca 2 dny (budem se totiz behem nasledujicich par dni pohybovat hodne blizko tibetskejm hranicim), behem nichz Mira podstoupi profesionalni zasah zubarem. Zub zachranen, bolest ustoupila, provizorni leciva vypln funguje bajecne a bude snad brzo nahrazena plombou. Danka neni tehotna, je to dobry, jede se dal:) ... a to do nedalekyho Dhankaru, krasny gompy postaveny vysokooo na skale a malebnymu mestecku pod ni, kam se splha po silnici cca 10km a zkratkou proste o neco min...
Tabo - krasny, duchovni misto, ze kteryho se nedostavame jak planovano, protoze proste sezona jablek a vsude mraky pytlu a jejich majitelu, takze jeden bus proste vsechno to jsouci bytostno nepobere. Stopujeme, marne samozrejeme, pac nasim smerem nic nejede. Cesta z mesta slozita, ale ne nemozna, odpoledni bus do Changa to jisti a vubec nevadi, ze to je doura dourovata, do ktery dojizdime v noci a nesezenem ubytko, protoze sezona jablek a prodavaci a prodejci okupujou vsech 5 hotylku, co tu jsou. Krasnej zazitek mame v podobe ochoty jednoho milyho pana, co nam sezene za naprosty tmy vratnyho a odveze nas do obriho prazdnyho baraku, kde se zadarmo uchylujem k noclehu. Pozdejs se dozvidame, ze prostor slouzi jako ubytko delnikum spol. Power. Je to jedno, je to pekny a luxucni a my jsme strasne vdecny za tu ochotu, bezprostrednost a hlavne pomoc, za kterou se nic nezada!
Jizda do Recongu je smrtici...proste srazy jsme uz videli a nebojime se jich, ale tohle je jizda s jednim kolem ve vzduchu a to uz i pan Miroslav zakrejva oci a spolecne si notujeme mrazenim v zaludku. Fakt narez, kterej jsem nikdy nezazila a do toho ty napraskany autobusy, tuny prachu a drncani...snad je tu, snad je tu nadeje:) Krajina se moc nemeni. Kdyz se mrknete na mapu, uvidite kopcovito, hornato, sucho a vyprahlo, kterym se posledni necelej mesic s malejma vyjimkama pohybujem...kus pred Recongem se to ale meni a my jsme celi hotovi z mesta posazenyho do zelenejch zalesnenejch svahu. Zustavame jenom jednu noc, v tyhle oblasti zacinajici sezona zpusobuje vzrustajici ceny ubytka a tak jsme malinko rozcarovany. Skoro tydenni okruh zavrsujem courkou po kopci k busaku a koupi listku do Shimly. Je teploucko, konecne vyndavam sandale a pohory pohrbivam na dno krosny.
Shimla - posledni zastaveni v Himachal Pradeshi - je plna indickejch turistu, makaku a predrazenyho ubytka. Je to strasna skoda, pac jinak je to pekny, Anglanama vybudovany mesto, posazeny do svahu vysokyho tak, ze jsem to v zivote nevidela. Kazda budova se zene pro nedostatek rovny plochy do vejsky vejskaty a dokonce je tu i krestanskej kostel, prvni a kdo vi, jestli ne posledni v Indii. Zase prijizdime v noci, takze hledani ubytka je znacne komplikovany a my se "musime" uchylit do hotelu, kde platime nejvic za celou dobu putovani...660rupek (cca 330Kc) Nezustavame, jenom splhame do Opiciho chramu Jakhoo temple, cpeme pupky, pac to umime nejlip a tady to jde uplne samo a ted uz ale vazne a rychle do Dehradunu, Varanasi a na hranice, jenom se vyhnout Delhi, to by chtelo.
Dehradun - 500 000 obyvatel, hluk, smrad, bezva vedro, vic psat nebudu:) Dneska koupeny listky nam zajistily odjezd 19.10. (driv to neslo...vyprodano, proste sezona) primo do svatyho Shivova mesta, odkud uz je nedaleko k dalsim vytouzenym horskym stitum Himalaji. Anapurno, tes se :)
Mejte se prekrasne a dekuju moc za pisani...dneska mi moc nejde psat a ouplne cejtim, jak je to nekompaktni, tak snad nekdy pristeee ...
vsechny moc zdravim a objimam a tesim se na vas!
pa_D
středa 29. září 2010
LEH (la bych si na travu s veprem, knedlem a zelem :)...aneb dalsi stripky z Hindustanu
Mandi - Manali - Keylong - Zanskar trek (Darcha to Padum) - Kargil - Lamayuru - Leh - Ladhaki trek (Spituk to Chiling)
Jullay drazi moji, nebo taky namaste a namaskar a nebo proste ahojarohlajz
Predem meho dalsiho dlouheho povidani diky moc vsem za maily, na ktery nestiham odpovidat, ale jsem za ne strasne rada...vzkazek mam tento: "Drzte se, holky zlaty moje" a pak taky tento: "Vsechno nejlepsi vsem, hlavne hodne zdravi a chuti do zivota, jednotlive se k tomu nedostanu, ale moc na vas myslim a preju fakt vsechno nejlepsi!!!"
Dlouho jsem se neozvala, ale neni to tu v tech koncinach jedoduchy...net vubec neni, nebo vypadky elektriny nedovolej otevrit ani stranku, tak se stavujem jen sporadicky, abyste o nas nemeli strach. Mame se skvele, to budu opakovat, dokud to bude pravda:) Jsme v Lehu (Jammu a Kashmir, uplnej sever), kde je veskerej komfort, o kterym se potulnymu, spinavymu a hladovymu cestovateli zda....JIDLOOOOOO, Daniela zere jako prasnik, ale porad ma pocit, ze si to za ty treky a namahu zaslouzi:) Nema to konce, nema to konce...
Postupne posloupne zevrubne nahodne:
Mandi - psala jsem, tisice sikhskejch chramu na kazdym kroku, moc prijemny misto na to, ze jsme chteli jet z Dharamsaly rovnou do Manali a tohle mestecko nebylo v planu. Bus nam z Dharamsaly zahadne ujel a my stravili vynikajici noc na busaku (Mr Rohan lezice na podlaze ve spacaku, horecku a dalsi cca 10 Indu na krku...jojo, lidi jsou tu zvidavi a opravdu pratelsti:)
Manali - to je to misto, kde se nesmi plivat na hlavni tride, kde je spousta turistu a kde jsme se ani na noc nezastavili, protoze Vashist je mnohem lepsi a prazdnejsi a levnejsi a mensi a tak...byl nam proste doporucenej a nezklamal...
Keylong - z Manali nam sem trvala cesta nekolik par treskutych hodin a jaky bylo zjisteni, ze v tomhle pidimestecku, kde do poledne polednouciho nikdo nevystrci z domu ani nos, vubec nic neni :) Dira, ale mila a ticha, kde se da alespon zakladne zazasobit na trek...
Zanskar trek - ty jo, to je tak na dlouho, ze to asi nezvladnu:) Vyrazili jsme z Darchy cca 10.9., pred sebou meli minimalne sedum dni chuze s plnou polni na zadech a samozrejme nedostatek jidla, protoze jsme pankaci:) Blahove jsme se domnivali, ze nam 1 toastovej chleba, jedno neco z listovyho testa, suchary, maslo a cca 8 susenek vystaci pro tri lidi. Tea tenty vsechny zavreny, protoze sezona uz skoncila, takze jsme se museli uchylit k somrovani a pripravit tasmanskou organizovanou grupu o pridavky k vece. Moc hodni serpove nas pred vystupen na Shingo-la (cca 5000mnm) naprali dalem a rejzi a vsema moznejma namka dobrotama...dekujeme kluci!!! Vystup na Shingo la byl dobrodruzo, protoze mrzlo a snezilo a cesta byla dost neznatelna, takze dalsi pomoc od tasmanskych pruvodcu byla skoro nezbytna. Vyhled nikde, vsude mlha a krasny snehovy vlocky, proste brozeni se po kotniky, az lejtka, v prasanu a uprk do nizin, kde nebudou omrzat casti tela a noc bude snesitelna. Zkratim to, Padum se nam odkryl za skly jeepu/taxiku, kteryho jsme si stopli z Icharu a bylo to teda u me na posledni chvili, protoze sily mi dochazely kosmickou rychlosti. Celej trek (nakonec 8 dni) byl nadhernej a i pocasi nam vlastne vyslo, spokojenost byla na vsech stranach, ale co si budem povidat, na to zradlo jsme se tesili vsichni.
Jeste stoji za zminku, ze jsme v Kargyaku (horsky vesnicce po ceste) navstivili ceskou slunecni skolu "Suryia", natreli jim vratka, dostali za to caj a perfektne pokecali se Stepanem a Nikolou, kterejm konci pulrocni dobrovolnictvi a strarost. Bydleni u Tashiho je kapitolou sama pro sebe a chudoba horskejch lidi nepopsatelna. Teda vlastne prave snadno popsatelna, behem zimy neni nic jinyho k mani, nez to, co se v lete urodi...takze jecmen (= chang-chlast pivo, ktery pomaha vydrzet pulrocni nicnedelani:), rejze dotovana od statu, brambory a sem tam to momo, capati a caj s mlikem a cukrem.
Padum - konec treku a dira, ze ktery se jen tezko dostava a my jsme se museli po dlouhych a zralych uvahach uchylit k drahymu reseni, pronajmuti jeepu do Kargilu (10 hodin jizdy)...stalo to za to, cesta nadherna, vyhledy paradni a nikde nikdo, jenom pasouci se kone, jaci, dva turisti cyklisti a asi 5 check postu, jak indove chybne nazyvaj check point :).
Kargil - nevim, nevidela jsem, jenom v noci, ale hranice s Pakistanem znat na kazdym rohu...muslimsky modlitby, chlapici uplne jiny vzezreni, jidlo masity a vsude tracky, prevazejici vsechno mozny zbozi. Uz tady se potka hodne armadniku...
Lamayuru - tam dorazime uz osamoceni od Romanita, jenom s Mirou. Nadherny misto, s krasnou, velkou a starou gompou, v jejiz utrobach zije cca 30 mnichu a spousta deti. Je po sezone, vsechno ubytko (kteryho neni moc) levnoucky a prvne okostovavame chang a ladakhsky jidlo...tsampa, tsampa, tsampa, Danka z toho sili a uz to nemuze ani cejtit:) Mirovi podlejha jeden protejsi kopec, z nehoz vyhledy si nechavam rada ujit a radsi lezim a pisu denik, nacez dalsi den hura do Lehu...stoupnout na hlavni a cekat, jestli prijede bus, nebo zastavi jedno z milionu armadnich aut.
Leh - brana do sveta trekare, Kangri Stok na dohled (6150 mnm, snadno dostupne sestitisicovka i pro lajka trekare), kopce a hory bez vegetace tycici se vsude kolem, mestesko plny guest housu a ted uz i bohuzel trosek po nedavnejch povodnich. Autobusak byl skoro celej strzenej, stejne tak domky a pristresky chudejch lidicek, kterejch to tu pohrbilo podle nasich info cca 1500. Smutna podivana, ale pravdou je, ze trosky musi clovek hledat, jinak by si jich po zachranejch akcich ani nevsimnul. Jsme tu skoro sami, normalne preplneny mesto turistama zeje prazdnotou a podle toho se nam dostava i levnyho ubytka a nahaneni vsude, kudy clovek projde. Osudovy setkani s Romanitem dovrsujem pivem a....pivem, nacez se uz nadorbo loucime. Dik, bylo to supr, fakt vzpominame :) Je tu pekne, nedavno byl uplnek a od ty doby je obloha modromodrouci, teploucko a jasno.
Mira je horskej blazen, uz jsem vam to psala? :) Nevydrzi na miste, takze jsme si zorganizovali dalsi vejlet...
Leh-Spituk-dalsi vesnicky-a nakonec prevoz pres reku do Chilingu
4 denni vycerpavajici putovani rokli a ricnim udolim, ktery je podle vseho x krat vetsi, nez pred tou destovou spousti. Chuze po sutrech, bloudeni, zima pres noc, ale za to pres den nadherne a krasne slunecno. Tentokrat se nabalujem jidlem, coz je na vaze krosny ale SAKRA znat, mame i varic, takze Maggi (nudlova polivka) rullez a cajik po ranu...parada. Treti den prelejzame Ganda-la (4950mnm, nebo tak nejak, necelejch 5000m) a to uz rohlajz ale vazne nemuze a mysli na jediny, zradlo v Lehu:) Cestou ani mracek, v noci sice mrzne, coz se rano ukazuje na zamrzlejch horskejch potuckach, ale vyhledy opet paradni, Kangri Stok vykukuje celej a stejne tak Zanskarsky pohori pred nama. Druhej den potkavame klucinu, Tailora, z Kalifornie. 24 letej rybar, co 3 mesice bojuje s morem a lovi ryby, zatimco zbytek roku cestuje po Evrope, JV Asii, Indii...krasnej clovek, co si s sebou taha 8mm kameru a po navratu dovrsi cestopisnej dokument. Zadny jidlo si na trek do Markha valley (cca 8 dni cesty s prelezemm dvou 5000 sedel) nebere, jenom shitovej spacak, kterej kompenzuje nakupem tezkotezky deky od mistni horsky rodinky. No proste mladi, mlaaaadiiii, co jenom clovek nevydrzi :) Posledni den dovrsujeme dobrodruznou jizdou v takovy vetsi krabici od jablek (cable car) pres reku, nacez se to s nama zasekava a mistni maj co delat, aby nas dostali na druhou stranu srazu:) Nebejt mravenceni v nohach, tak je jizda v "lanovce" velka zabava :)
Lidi zlaty, ja bych psala a psala, ale to uz se neda cist. Dik, jestli to docitate a dik moc za vzkazky jeste jednou!
Jo a to jidlo!!! :) Tibetska, ladakhska, indicka, cinska kuchyne kazdej den podlejha a tesi nase zaludky. Pikantni nudle se zeleninou, nam polivky, bramborovy kolacky s omackama vsech druhu, parenthy-placky- se sejrem a thali, lassi (jogurtovej napoj, kterej miluju), dokonce i to kafe tu chutna jako kafe s mlikem, chopsuey, chowmein, lusteniny, rejze, rajcata, jabka, merunky a hlavne...dortiky, co jsme vcera objevili!!!! Proste je mi tu dobre, fakt ze jo, celou noc a celej den se cpem:)...jenom to maso, masicko, je silene drahy a v podstate ani masem nechutna, jak je ho v jidle poskrovnu. Jsou z nas stastny a zdravi vegetariani, s pekne vyrysovanejma ochablejma svalama a stejne tak nedobrovolny abstinenti, pac pivo dobry, ale drahy jak ubytko :)
Pro zvedavce jeste napisu, ze Mira je bezva, sice se sem tam hadame, ale i to je potrebnej ventil, kterej nikdo z nas neresi. Zitra pojedem v okoli na kola, pozejtri vylet k jezeru Pangong Tso a potom posledni vylet do Numbra valley, nez se nase prdelky totalne zvednou, rozlouci s evropskych zachodem ( kterej je mi teda uprimne skoro az na obtiz:) a hura smer Nepal. Drzte palce, at si nas tam nenechaj a jeste se dostanem na vychod, do Sikkimu a Darjeelingu a pka...kdo viiiiii.
Tak jo, diky moc vsem jeste jednou
opatrujte se a uzivejte jak na cestach, tak doma a vsude, kde se vase telesny schranky ocitnou a nachazeji
Objimam a libam vsechny do jednoho:)...sice ne brzo, ale urcite jeste napisu dalsi zazitky, kterejch je nevstrebatelne
pa_D_am :) :-*
Jullay drazi moji, nebo taky namaste a namaskar a nebo proste ahojarohlajz
Predem meho dalsiho dlouheho povidani diky moc vsem za maily, na ktery nestiham odpovidat, ale jsem za ne strasne rada...vzkazek mam tento: "Drzte se, holky zlaty moje" a pak taky tento: "Vsechno nejlepsi vsem, hlavne hodne zdravi a chuti do zivota, jednotlive se k tomu nedostanu, ale moc na vas myslim a preju fakt vsechno nejlepsi!!!"
Dlouho jsem se neozvala, ale neni to tu v tech koncinach jedoduchy...net vubec neni, nebo vypadky elektriny nedovolej otevrit ani stranku, tak se stavujem jen sporadicky, abyste o nas nemeli strach. Mame se skvele, to budu opakovat, dokud to bude pravda:) Jsme v Lehu (Jammu a Kashmir, uplnej sever), kde je veskerej komfort, o kterym se potulnymu, spinavymu a hladovymu cestovateli zda....JIDLOOOOOO, Daniela zere jako prasnik, ale porad ma pocit, ze si to za ty treky a namahu zaslouzi:) Nema to konce, nema to konce...
Postupne posloupne zevrubne nahodne:
Mandi - psala jsem, tisice sikhskejch chramu na kazdym kroku, moc prijemny misto na to, ze jsme chteli jet z Dharamsaly rovnou do Manali a tohle mestecko nebylo v planu. Bus nam z Dharamsaly zahadne ujel a my stravili vynikajici noc na busaku (Mr Rohan lezice na podlaze ve spacaku, horecku a dalsi cca 10 Indu na krku...jojo, lidi jsou tu zvidavi a opravdu pratelsti:)
Manali - to je to misto, kde se nesmi plivat na hlavni tride, kde je spousta turistu a kde jsme se ani na noc nezastavili, protoze Vashist je mnohem lepsi a prazdnejsi a levnejsi a mensi a tak...byl nam proste doporucenej a nezklamal...
Keylong - z Manali nam sem trvala cesta nekolik par treskutych hodin a jaky bylo zjisteni, ze v tomhle pidimestecku, kde do poledne polednouciho nikdo nevystrci z domu ani nos, vubec nic neni :) Dira, ale mila a ticha, kde se da alespon zakladne zazasobit na trek...
Zanskar trek - ty jo, to je tak na dlouho, ze to asi nezvladnu:) Vyrazili jsme z Darchy cca 10.9., pred sebou meli minimalne sedum dni chuze s plnou polni na zadech a samozrejme nedostatek jidla, protoze jsme pankaci:) Blahove jsme se domnivali, ze nam 1 toastovej chleba, jedno neco z listovyho testa, suchary, maslo a cca 8 susenek vystaci pro tri lidi. Tea tenty vsechny zavreny, protoze sezona uz skoncila, takze jsme se museli uchylit k somrovani a pripravit tasmanskou organizovanou grupu o pridavky k vece. Moc hodni serpove nas pred vystupen na Shingo-la (cca 5000mnm) naprali dalem a rejzi a vsema moznejma namka dobrotama...dekujeme kluci!!! Vystup na Shingo la byl dobrodruzo, protoze mrzlo a snezilo a cesta byla dost neznatelna, takze dalsi pomoc od tasmanskych pruvodcu byla skoro nezbytna. Vyhled nikde, vsude mlha a krasny snehovy vlocky, proste brozeni se po kotniky, az lejtka, v prasanu a uprk do nizin, kde nebudou omrzat casti tela a noc bude snesitelna. Zkratim to, Padum se nam odkryl za skly jeepu/taxiku, kteryho jsme si stopli z Icharu a bylo to teda u me na posledni chvili, protoze sily mi dochazely kosmickou rychlosti. Celej trek (nakonec 8 dni) byl nadhernej a i pocasi nam vlastne vyslo, spokojenost byla na vsech stranach, ale co si budem povidat, na to zradlo jsme se tesili vsichni.
Jeste stoji za zminku, ze jsme v Kargyaku (horsky vesnicce po ceste) navstivili ceskou slunecni skolu "Suryia", natreli jim vratka, dostali za to caj a perfektne pokecali se Stepanem a Nikolou, kterejm konci pulrocni dobrovolnictvi a strarost. Bydleni u Tashiho je kapitolou sama pro sebe a chudoba horskejch lidi nepopsatelna. Teda vlastne prave snadno popsatelna, behem zimy neni nic jinyho k mani, nez to, co se v lete urodi...takze jecmen (= chang-chlast pivo, ktery pomaha vydrzet pulrocni nicnedelani:), rejze dotovana od statu, brambory a sem tam to momo, capati a caj s mlikem a cukrem.
Padum - konec treku a dira, ze ktery se jen tezko dostava a my jsme se museli po dlouhych a zralych uvahach uchylit k drahymu reseni, pronajmuti jeepu do Kargilu (10 hodin jizdy)...stalo to za to, cesta nadherna, vyhledy paradni a nikde nikdo, jenom pasouci se kone, jaci, dva turisti cyklisti a asi 5 check postu, jak indove chybne nazyvaj check point :).
Kargil - nevim, nevidela jsem, jenom v noci, ale hranice s Pakistanem znat na kazdym rohu...muslimsky modlitby, chlapici uplne jiny vzezreni, jidlo masity a vsude tracky, prevazejici vsechno mozny zbozi. Uz tady se potka hodne armadniku...
Lamayuru - tam dorazime uz osamoceni od Romanita, jenom s Mirou. Nadherny misto, s krasnou, velkou a starou gompou, v jejiz utrobach zije cca 30 mnichu a spousta deti. Je po sezone, vsechno ubytko (kteryho neni moc) levnoucky a prvne okostovavame chang a ladakhsky jidlo...tsampa, tsampa, tsampa, Danka z toho sili a uz to nemuze ani cejtit:) Mirovi podlejha jeden protejsi kopec, z nehoz vyhledy si nechavam rada ujit a radsi lezim a pisu denik, nacez dalsi den hura do Lehu...stoupnout na hlavni a cekat, jestli prijede bus, nebo zastavi jedno z milionu armadnich aut.
Leh - brana do sveta trekare, Kangri Stok na dohled (6150 mnm, snadno dostupne sestitisicovka i pro lajka trekare), kopce a hory bez vegetace tycici se vsude kolem, mestesko plny guest housu a ted uz i bohuzel trosek po nedavnejch povodnich. Autobusak byl skoro celej strzenej, stejne tak domky a pristresky chudejch lidicek, kterejch to tu pohrbilo podle nasich info cca 1500. Smutna podivana, ale pravdou je, ze trosky musi clovek hledat, jinak by si jich po zachranejch akcich ani nevsimnul. Jsme tu skoro sami, normalne preplneny mesto turistama zeje prazdnotou a podle toho se nam dostava i levnyho ubytka a nahaneni vsude, kudy clovek projde. Osudovy setkani s Romanitem dovrsujem pivem a....pivem, nacez se uz nadorbo loucime. Dik, bylo to supr, fakt vzpominame :) Je tu pekne, nedavno byl uplnek a od ty doby je obloha modromodrouci, teploucko a jasno.
Mira je horskej blazen, uz jsem vam to psala? :) Nevydrzi na miste, takze jsme si zorganizovali dalsi vejlet...
Leh-Spituk-dalsi vesnicky-a nakonec prevoz pres reku do Chilingu
4 denni vycerpavajici putovani rokli a ricnim udolim, ktery je podle vseho x krat vetsi, nez pred tou destovou spousti. Chuze po sutrech, bloudeni, zima pres noc, ale za to pres den nadherne a krasne slunecno. Tentokrat se nabalujem jidlem, coz je na vaze krosny ale SAKRA znat, mame i varic, takze Maggi (nudlova polivka) rullez a cajik po ranu...parada. Treti den prelejzame Ganda-la (4950mnm, nebo tak nejak, necelejch 5000m) a to uz rohlajz ale vazne nemuze a mysli na jediny, zradlo v Lehu:) Cestou ani mracek, v noci sice mrzne, coz se rano ukazuje na zamrzlejch horskejch potuckach, ale vyhledy opet paradni, Kangri Stok vykukuje celej a stejne tak Zanskarsky pohori pred nama. Druhej den potkavame klucinu, Tailora, z Kalifornie. 24 letej rybar, co 3 mesice bojuje s morem a lovi ryby, zatimco zbytek roku cestuje po Evrope, JV Asii, Indii...krasnej clovek, co si s sebou taha 8mm kameru a po navratu dovrsi cestopisnej dokument. Zadny jidlo si na trek do Markha valley (cca 8 dni cesty s prelezemm dvou 5000 sedel) nebere, jenom shitovej spacak, kterej kompenzuje nakupem tezkotezky deky od mistni horsky rodinky. No proste mladi, mlaaaadiiii, co jenom clovek nevydrzi :) Posledni den dovrsujeme dobrodruznou jizdou v takovy vetsi krabici od jablek (cable car) pres reku, nacez se to s nama zasekava a mistni maj co delat, aby nas dostali na druhou stranu srazu:) Nebejt mravenceni v nohach, tak je jizda v "lanovce" velka zabava :)
Lidi zlaty, ja bych psala a psala, ale to uz se neda cist. Dik, jestli to docitate a dik moc za vzkazky jeste jednou!
Jo a to jidlo!!! :) Tibetska, ladakhska, indicka, cinska kuchyne kazdej den podlejha a tesi nase zaludky. Pikantni nudle se zeleninou, nam polivky, bramborovy kolacky s omackama vsech druhu, parenthy-placky- se sejrem a thali, lassi (jogurtovej napoj, kterej miluju), dokonce i to kafe tu chutna jako kafe s mlikem, chopsuey, chowmein, lusteniny, rejze, rajcata, jabka, merunky a hlavne...dortiky, co jsme vcera objevili!!!! Proste je mi tu dobre, fakt ze jo, celou noc a celej den se cpem:)...jenom to maso, masicko, je silene drahy a v podstate ani masem nechutna, jak je ho v jidle poskrovnu. Jsou z nas stastny a zdravi vegetariani, s pekne vyrysovanejma ochablejma svalama a stejne tak nedobrovolny abstinenti, pac pivo dobry, ale drahy jak ubytko :)
Pro zvedavce jeste napisu, ze Mira je bezva, sice se sem tam hadame, ale i to je potrebnej ventil, kterej nikdo z nas neresi. Zitra pojedem v okoli na kola, pozejtri vylet k jezeru Pangong Tso a potom posledni vylet do Numbra valley, nez se nase prdelky totalne zvednou, rozlouci s evropskych zachodem ( kterej je mi teda uprimne skoro az na obtiz:) a hura smer Nepal. Drzte palce, at si nas tam nenechaj a jeste se dostanem na vychod, do Sikkimu a Darjeelingu a pka...kdo viiiiii.
Tak jo, diky moc vsem jeste jednou
opatrujte se a uzivejte jak na cestach, tak doma a vsude, kde se vase telesny schranky ocitnou a nachazeji
Objimam a libam vsechny do jednoho:)...sice ne brzo, ale urcite jeste napisu dalsi zazitky, kterejch je nevstrebatelne
pa_D_am :) :-*
středa 8. září 2010
HINDUSTAN tra la la la
Indie - Delhi, Amritsar, Dharamshala, Mandi, Kasol, Rashol, Manali, Vashishat a zitra Rothang la
Indie - jidlo!!!, caj, lidi lidi, krasny cerny oci, pestrobarevny sari, chramy, kravy, odpadky, misici se vune tycinek se "smradem" z odpadku, riksi, taxiky, chudoba, skromnost, radost, vypocitavost :)...
Drazi mili, tak je to tu, jako kazdy tyden, jako kazdy patek...prijela k vam diskoteka a s ni dalsi novinky od rohlajze...dovolte mi na uvod kratky, za to radostne niterny vykrik: "INDIEEE"
Zkrat to, Danielo, nejni cas...diky vam vsem moc za psani a vzkazky, jsem za ne desne rada!
Lety z Istanbulu byly v pohode a jak jsem tak v Bahrainu cekala na ten svuj boeing, obklopena hordou tmavejch tvari, vtipne jsem se prifarila do skupinky s VIP odbavovanim a co se nestalo?...rohlajz si nakonec letel v business class a to bylo zradlo, to vam povim :)
Delhi - kapitola sama pro sebe. Nechtelo se mi verit, ze jsem na tom slavnym Main bazaru, kdyz jsem tam rano dorazila. Bordel, smrad, rozkopana blativa ulice plna lidi, riks, nahanecu, vlhko, vedro, smrad (nepsala jsem to uz?). Zalitla jsem do prvniho levnyho hotylku, usmlouvala cenu, zalehla do postele a dospala cas, kterej jsem projedla v letadle (jidlo na porcelanu se servirovalo cely 3 hodiny, takze no sleep at all). Prvni seznameni se s timhle velkobrutus mestem probehlo az odpoledne, kdy jsem s mapkou v ruce vyrazila dobyvat mistni pamatky. Hned za druhym rohem jsem to vzdala, duvody necham na ustni vysvetleni :)
Nemam uz zase vubec pojem o case, to je na tom cestovani vlastne nejhezci, takze pokracuju tou infomraci, ze druhej den dorazil Romanito a spolecne zacala tour de Miroslav...Zkracene - nasli jsme ho!!! :)
Amritsar - krasny mesto, kam se dostavame uz ve trech nocnim vlakem. Dorazime rano, akorat vcas na prijemnou prohlidku Zlatyho chramu, kdy jsou jeste slunecni paprsky snesitelny...Pridavame se k davu poutniku, dostavame do rukou plechovej tac a posazeni na dlouhatanskej koberec uzivame nasupu ryze, dalu, capati a sladky rejze...to vsechno zadarmo...Odpoledni teploty splhaj ke 45 stupnum, to uz je za hranici unosnosti, takze zustavame pekne pod proudem teplyho vzduchu stropniho vetraku a nehnem se moc z mista.Je tu pekne, ale fakt vedro a porad strasne lidi a riks, aut, kol, chceme do hor
Dharamshala, McLeod Ganj
...residencni exilovy misto Dalai Lamy, horska vesnicka, rozdelena na dve casti - Dharamsalu a jeji turistictejsiho bratricka McLeod Ganj. Utociste tibetskejm mnichum, misto, kam spousta Evropanu (nejenom) jezdi meditovat, cvicit, ucit se a nebo ucit, nebo "jenom" navstivit chramovej komplex, kde Jeho svatost rozjima, prijima navstevy atd. Moc hezky misto...Krishna ma prave narozeniny a nam se jako jedinejm turistum dole v Dharamshale postesti spojit se s mistnima a uzit slavnostniho vecera...Ucime se par vet v hindi a s narvanejma pupkama ulehame do pokojiku, kde cely odpoledne bojujeme o tekouci vodu a dalsi drobnosti :) Jeden mensi trek k posvatnymu jezeru Dall a hura daaall :)
Mandi - mestecko stovek chramu, hlavne sikhskejch ( nektery z pocatku 16.stol), nadherny pamatky tu vidime...Rika se, ze kazdejch 20 m narazis na chram a je to tak...Nemit uz malinko honku (rozumej srajdu), stravime obchuzkama techhle historickejch skvostu asi mnohem vic casu. Porad si dopravame vseho, na co narazime. Jidlo, vune, kramky, manufaktury, kde se na ctverecnim metru tisnej 3 zamestnanci :) Mam rada Indii, to je jasny uz od prvniho dne v Delhi...no, mozna druhyho ,)
Kasol - tomu rikam brana do hor, jenom teda zatracene turisticka brana, tady nebudem...Davame si kolu, to je pro nase cestovani asi tak typicky, jako byla v Cechach za horouciho dne desitka, nebo Bernard, ze jo. Nahazujem krozny na zada a hura do Rasholu, to bude kousek, jenom 4 km a pomalu se priblizovat k Manali. Je teplo, slunicko sviti, ani moc vody nebereme, ani jidlo. Jaky nas ceka prekvapeni, kdyz se z jednoduchy a kratky prochazky stava 4 hodinovej vysplh s 1200 m prevyseni :) Nas prvni trek a to ani nevime, jak a kam presne jit, pac mapy neeesuuu. Dorazime do Rasholu, raje na zemi, vsude kolem roste ganja, kytky vesmirnejch velikosti, co se ani nikdo neobtezuje zastipavat. Mistni Indiani nemluvej moc anglicky, ale guest housy tu jsou, jenom se o nich nepise v lonely planet a tim lip, jsme tu jediny turisti. Najdem misto s uzasym vyhledem, lezenim na terase, drevenejma pokojema za babku. Mistni jsou krasny, deti usmevavy s jiskrama v cernejch kukadlech, vsude vune travy a spalenyho charazu (hasise). Jsem nemocna, ale vubec mi to neva, davame den pauzu a pak je mi lip, celej den cucim na hory a honici se mraky, je tu fakt naaadherne. Druhej, vlastne treti den, nas ceka dalsu stoupani, dalsi nekonecny splhani do 3600 a neco...proste dalsi prevyseni, jak prase :)...kupodivu to jde snadno, noha nohu mine,paralen, endiaron, smecta funguje:), leje z nas jako z konve, ale pocasi paradni, zdolavame sedlo stastny, spokojeny a v pohode. Sestup uz neni tak radostnej, jsme hotovi a jeste info, ktery mame od mistnich neodpovida skutecnosti, jak jinak, takze zachranou nam je pro tentokrat taxik a mestecko Jari.
Manali-Vashishat
A jsme tu...Manali, kde se nesmi plivat a kourit na ulici, tak tady nebudem uz vuuuubec :) Kupujeme karimatku pro Miru, mineme par desitek turistu a nahanecu a s brasnama na chrbte vylezem o 3 km vejs, do vesnicky Vashishat. A je to tady, konecnej posun k Rothang la - prusmyku, jehoz prekroceni znamena pro trekare zacatek dobrodruzstvi. Vyrazime do Darchy, nekolika dennim vyletum v ustrety...to je teda prozatimni plan, dostat se do Keylongu a pekne potrenovat plice, nohy, zada a hlavu ve vejskach
Brzo snad napisu vic, je to moc tezky takhle zpetne a jeste tezsim se stava vubec se dokopat na net:)
Moc zdravim a pozdravuju
mejte se krasne, my se mame fakt paradne
myslim na vas, rodino, kamaradi, pratele!
pa_D
Indie - jidlo!!!, caj, lidi lidi, krasny cerny oci, pestrobarevny sari, chramy, kravy, odpadky, misici se vune tycinek se "smradem" z odpadku, riksi, taxiky, chudoba, skromnost, radost, vypocitavost :)...
Drazi mili, tak je to tu, jako kazdy tyden, jako kazdy patek...prijela k vam diskoteka a s ni dalsi novinky od rohlajze...dovolte mi na uvod kratky, za to radostne niterny vykrik: "INDIEEE"
Zkrat to, Danielo, nejni cas...diky vam vsem moc za psani a vzkazky, jsem za ne desne rada!
Lety z Istanbulu byly v pohode a jak jsem tak v Bahrainu cekala na ten svuj boeing, obklopena hordou tmavejch tvari, vtipne jsem se prifarila do skupinky s VIP odbavovanim a co se nestalo?...rohlajz si nakonec letel v business class a to bylo zradlo, to vam povim :)
Delhi - kapitola sama pro sebe. Nechtelo se mi verit, ze jsem na tom slavnym Main bazaru, kdyz jsem tam rano dorazila. Bordel, smrad, rozkopana blativa ulice plna lidi, riks, nahanecu, vlhko, vedro, smrad (nepsala jsem to uz?). Zalitla jsem do prvniho levnyho hotylku, usmlouvala cenu, zalehla do postele a dospala cas, kterej jsem projedla v letadle (jidlo na porcelanu se servirovalo cely 3 hodiny, takze no sleep at all). Prvni seznameni se s timhle velkobrutus mestem probehlo az odpoledne, kdy jsem s mapkou v ruce vyrazila dobyvat mistni pamatky. Hned za druhym rohem jsem to vzdala, duvody necham na ustni vysvetleni :)
Nemam uz zase vubec pojem o case, to je na tom cestovani vlastne nejhezci, takze pokracuju tou infomraci, ze druhej den dorazil Romanito a spolecne zacala tour de Miroslav...Zkracene - nasli jsme ho!!! :)
Amritsar - krasny mesto, kam se dostavame uz ve trech nocnim vlakem. Dorazime rano, akorat vcas na prijemnou prohlidku Zlatyho chramu, kdy jsou jeste slunecni paprsky snesitelny...Pridavame se k davu poutniku, dostavame do rukou plechovej tac a posazeni na dlouhatanskej koberec uzivame nasupu ryze, dalu, capati a sladky rejze...to vsechno zadarmo...Odpoledni teploty splhaj ke 45 stupnum, to uz je za hranici unosnosti, takze zustavame pekne pod proudem teplyho vzduchu stropniho vetraku a nehnem se moc z mista.Je tu pekne, ale fakt vedro a porad strasne lidi a riks, aut, kol, chceme do hor
Dharamshala, McLeod Ganj
...residencni exilovy misto Dalai Lamy, horska vesnicka, rozdelena na dve casti - Dharamsalu a jeji turistictejsiho bratricka McLeod Ganj. Utociste tibetskejm mnichum, misto, kam spousta Evropanu (nejenom) jezdi meditovat, cvicit, ucit se a nebo ucit, nebo "jenom" navstivit chramovej komplex, kde Jeho svatost rozjima, prijima navstevy atd. Moc hezky misto...Krishna ma prave narozeniny a nam se jako jedinejm turistum dole v Dharamshale postesti spojit se s mistnima a uzit slavnostniho vecera...Ucime se par vet v hindi a s narvanejma pupkama ulehame do pokojiku, kde cely odpoledne bojujeme o tekouci vodu a dalsi drobnosti :) Jeden mensi trek k posvatnymu jezeru Dall a hura daaall :)
Mandi - mestecko stovek chramu, hlavne sikhskejch ( nektery z pocatku 16.stol), nadherny pamatky tu vidime...Rika se, ze kazdejch 20 m narazis na chram a je to tak...Nemit uz malinko honku (rozumej srajdu), stravime obchuzkama techhle historickejch skvostu asi mnohem vic casu. Porad si dopravame vseho, na co narazime. Jidlo, vune, kramky, manufaktury, kde se na ctverecnim metru tisnej 3 zamestnanci :) Mam rada Indii, to je jasny uz od prvniho dne v Delhi...no, mozna druhyho ,)
Kasol - tomu rikam brana do hor, jenom teda zatracene turisticka brana, tady nebudem...Davame si kolu, to je pro nase cestovani asi tak typicky, jako byla v Cechach za horouciho dne desitka, nebo Bernard, ze jo. Nahazujem krozny na zada a hura do Rasholu, to bude kousek, jenom 4 km a pomalu se priblizovat k Manali. Je teplo, slunicko sviti, ani moc vody nebereme, ani jidlo. Jaky nas ceka prekvapeni, kdyz se z jednoduchy a kratky prochazky stava 4 hodinovej vysplh s 1200 m prevyseni :) Nas prvni trek a to ani nevime, jak a kam presne jit, pac mapy neeesuuu. Dorazime do Rasholu, raje na zemi, vsude kolem roste ganja, kytky vesmirnejch velikosti, co se ani nikdo neobtezuje zastipavat. Mistni Indiani nemluvej moc anglicky, ale guest housy tu jsou, jenom se o nich nepise v lonely planet a tim lip, jsme tu jediny turisti. Najdem misto s uzasym vyhledem, lezenim na terase, drevenejma pokojema za babku. Mistni jsou krasny, deti usmevavy s jiskrama v cernejch kukadlech, vsude vune travy a spalenyho charazu (hasise). Jsem nemocna, ale vubec mi to neva, davame den pauzu a pak je mi lip, celej den cucim na hory a honici se mraky, je tu fakt naaadherne. Druhej, vlastne treti den, nas ceka dalsu stoupani, dalsi nekonecny splhani do 3600 a neco...proste dalsi prevyseni, jak prase :)...kupodivu to jde snadno, noha nohu mine,paralen, endiaron, smecta funguje:), leje z nas jako z konve, ale pocasi paradni, zdolavame sedlo stastny, spokojeny a v pohode. Sestup uz neni tak radostnej, jsme hotovi a jeste info, ktery mame od mistnich neodpovida skutecnosti, jak jinak, takze zachranou nam je pro tentokrat taxik a mestecko Jari.
Manali-Vashishat
A jsme tu...Manali, kde se nesmi plivat a kourit na ulici, tak tady nebudem uz vuuuubec :) Kupujeme karimatku pro Miru, mineme par desitek turistu a nahanecu a s brasnama na chrbte vylezem o 3 km vejs, do vesnicky Vashishat. A je to tady, konecnej posun k Rothang la - prusmyku, jehoz prekroceni znamena pro trekare zacatek dobrodruzstvi. Vyrazime do Darchy, nekolika dennim vyletum v ustrety...to je teda prozatimni plan, dostat se do Keylongu a pekne potrenovat plice, nohy, zada a hlavu ve vejskach
Brzo snad napisu vic, je to moc tezky takhle zpetne a jeste tezsim se stava vubec se dokopat na net:)
Moc zdravim a pozdravuju
mejte se krasne, my se mame fakt paradne
myslim na vas, rodino, kamaradi, pratele!
pa_D
sobota 21. srpna 2010
Kapadokya - z Kayserı do Göreme
Marhaba zas a znova drazı mojı
Dıky strasne moc za veskerou odezvu a podporu, je to super a povzbudıvy, kdyz mı napısete!:) Zazıtku uz mam tolık, ze to snad nejde anı behem ty chvılky na netu postıhnout, ale vypıchnu ası to pro me nejpodstatnejsı, jo...
Takze asıjska cast Istanbulu, odkud jsem vlakem odjela do Kayserı je des a hruza celkem...nıkde nıc zajımavyho, nesnesıtelny vedro, spıs prumyslovy ctvrtı a hafo lıdı. Jedınou vecı, co jsem ocenıla, byl nalezenej supermarketık, kde jsem sı krome chleba koupıla svuj prvnı slanej jogurt..jakoby roztekla a rıdka Lucına, docela to uslo.
Vlak mı jel 18:25, cesta trvala nakonec hodın ne 18 ale 20 a jak mı ten dobrak Sudkat nebo jak, z Istanbulu, poradıl, ze to mam kratsı a jednodussı, tak proste kecal, tım bych to uzavrela :) Krajına kolem ubıhala pekna, konecne jsem vıdela kus z tureckyho venkova, ovce, kravy, dokonce hejna hus pasoucıch se na zbytku zelene, jenom zeme se pak zmenıla uplne v neurodnou susınu a v podstate se z vegetace dalo vıdet jenom slunecnıce, kukurıcı a dyne. Noc byla narocna, ale nakonec prezıto ve zdravı a pohode...
Kayserı je desna a smradlava dıra - to samozrejme prehanım - ve ktery se mı krasne podarılo zvıtezıt nad taxıkarema a zadarmo jsem se prepravıla z vlakace na autobusak, coz je ası 15 km nebo kolık, desne daleko. Lıdı tu jsou opravdu napomocny a strasne hodny a to neumej uz v tyhle castı skoro jınou rec nez turectınu. Proste kde nenı turısta, anı kure nehrabe :) Kazdopadne sı me autobusacı predavalı z prostredku do prostredku, az jsem se dostala na vytouzenej otogar (busovy nadrazı)
Kayserı - Göreme uz byla brnkacka, jenom celkem draha. Cestou jsme narazılı na polıcejnı hlıudku, kontrolu, ale jelıkoz po mne, jakozto Evropance, anı pas nechtelı, tak jsem zase spokojene usla. Jak by taky ne, v tom 40 stupnovym vedru, to se anı nıc jınyho delat neda. No a behem par mınutek mıkrospanku mı klepe na rameno na span rıdıc, ze at vystoupım a ukazu krosnu. No co vıc budu prodluzovat, pes mı tam neco vycenıchal a ja musela otevırat kazdou pıdıkapsıcku. Dokonce ı slıvku jsem jım davala pod nos, ale jelıkoz byla zabalena pekne v pomerancovy flasce od Dobry vody, pan polıcejnı ınspektor prohlasıl - ahhh, orange - a jelo se dal :) Proste nahoda, nebo spıs nehoda, nevım...to bude tema antıbıotıkama od mamcı, vıd...ası mı provonelz celou tasku ,)
Göreme ma ası tak 2000 obyvatel a je to prenadherny mısto posazeny mezı vulkanıckejma pıskovcovejma utvarama podobnejma cukrovejm homolım. Mezı bılejma skalama jsou poskladany baracky a ı ve skalach jsou zachovaly prıbytky x generacı pred predku. Ubytovala jsem se v dormıtorku, ktery kvulı opravdu neuverıtelnymu mnozstvı turıstu nenı nıc moc levny, ale aspon, ze mam kde bydlet, mohlo bejt hur. Frantıku, Amıku, Italu, Portugalcu a Spanelu kam oko dohledne hafo a podle toho jsou tu ı ceny nastaveny. No nıc...Takze bydlım slusne, vcera jsem se prosla jen tak trosku po okolı, vyfotıla zapad slunce nad touhle neuverıtelnou krajınou, zasla na ınformace, dostala na prd mapku a koupıla jızdenku k moooorı, takze od pondelka se muze rohlajz valet u vody, jestlı ho to bude bavıt :) Pokusım se najıt nejakou peknou vısku nedaleko Antalye a odlehlou plaz, kde by se dalo v klıdu rozjımat a odpocıvat.
Dnesnı den jsem dala bez tour agency na vlastnı pest, pac nejsem babovka a kouzelne ho stravıla nejdrıv v muzeu, kde je zachovany cely skalnı mesto, ı se svejma kostelıkama a freskama svatejch z 11.stol a potom se vydala naslepo do udolıcek, kterych je tu kolem spousta a kazdy je jıny...jınak zbarveny, jınak tvarovany a jınak dlouhy. Red valley, Rose valley prenadherny a potom ı Love valley, prıpomınajıcı falıcky symboly kterym se tu rıka Alıbabas :) No, anı nebudu psat, co vsechno jsem tam nakonec vıdela...v Rose valley mı dal strazce parku zadarmo caj a susenky a na to konto me jeste posadıl na motorku a odvez do svojı Monastery, kde sı sam pestuje vınnou revu, dela vıno a vubec relaxuje, kdyz ma cas. Fakt krasnej jeskynnı prostor. Otevrel svoje cerveny vıno a zacalı jsme jakz takz klabosıt...jenom jak zaclo prıchazet k masazı, tak jsem vycouvala a odvez me zpatky. Slusnej, pohodovej clovek, jenom jsem uz tak nejak pochopıla, ze jak me nekdo laka na koupanı v morı/bazenu nebo zve na masaz, je cas na odchod. No, takze rozlucka a peso pekne rovnou za nosem. Proste parada ıntuıce funguje, vylezla jsem na kopec a z neho jsem pekne supla a hupla jednou a pak druhou cestou dosla az do vesnıcky Cavası, cca 7 km od Göreme...Hlavnı sılnıcı jsem se vydala smer domov a v tom mı zastavıl typek v nadhernym aute, ze kam jdu a jestlı nechcı svezt. Kabrıolet to byl, nebo proste jınej otevrenej dvoudverak...Potom, co me zase zval na vecerı a do bazenu jsem se rychle zdekovala, protoze to byl evıdentnı snobak, co na co sı ukaze, to ma a od takovejch pryc :)
Vecere falafel a plzensky pıvo Efes (moje prvnı, drahyyyy ale v tom vedru dost dobry), vcera docela dobra kurecı placka tevala, podobna ındıcky capatı, jenom je to vsechno malınko bez chutı, chıllı lıllı by bodlo :) V okolı se pestuje vınna reva, rajcata, sem tam dyne a jablka (to jsem mela na jednu jablunku stestı po ceste udolım...pekne to sladky a stavnaty ovoce bodlo:) a kukurıce, jınak se vedrem nıcemu krom jeste brambor a ganje nedarı. O hasısı a marıhuane jsem taky slysela svy...prej holubı trus=nejlepsı hnojıvo...Polacı a Izraelcı by tu prej mohlı vypravet, jak se sem jezdej zrıdıt...
Nafoceno uz mam cca 5 fılmu, jede to tu jako po masle, krajınou surrealnou. Zıtra jsem se rozhodla vyhodıt z kopytka a zaplatıt 70TL (cca 900Kc) za celodennı vylet do podzemnıho mesta a dalsıho udolı (pıgeon valley a dalsı cast Rose valley), snad to bude stat za to, mela by to byt 8 patrova podzemnı pevnost, tak pak povypravım. Ve 22:00 se vydam busem do Antalye, takze to budu mıt akorat na jeste chvılku relaxu a sprchu pred cestou... a pak kdo vı, kam me mıstnı ochota zavede :)
Mejte se krasne prekrasne a sorac za tak zase dlouhy zpravy, to to jeste fakt omezuju!
paaaaaa
Dıky strasne moc za veskerou odezvu a podporu, je to super a povzbudıvy, kdyz mı napısete!:) Zazıtku uz mam tolık, ze to snad nejde anı behem ty chvılky na netu postıhnout, ale vypıchnu ası to pro me nejpodstatnejsı, jo...
Takze asıjska cast Istanbulu, odkud jsem vlakem odjela do Kayserı je des a hruza celkem...nıkde nıc zajımavyho, nesnesıtelny vedro, spıs prumyslovy ctvrtı a hafo lıdı. Jedınou vecı, co jsem ocenıla, byl nalezenej supermarketık, kde jsem sı krome chleba koupıla svuj prvnı slanej jogurt..jakoby roztekla a rıdka Lucına, docela to uslo.
Vlak mı jel 18:25, cesta trvala nakonec hodın ne 18 ale 20 a jak mı ten dobrak Sudkat nebo jak, z Istanbulu, poradıl, ze to mam kratsı a jednodussı, tak proste kecal, tım bych to uzavrela :) Krajına kolem ubıhala pekna, konecne jsem vıdela kus z tureckyho venkova, ovce, kravy, dokonce hejna hus pasoucıch se na zbytku zelene, jenom zeme se pak zmenıla uplne v neurodnou susınu a v podstate se z vegetace dalo vıdet jenom slunecnıce, kukurıcı a dyne. Noc byla narocna, ale nakonec prezıto ve zdravı a pohode...
Kayserı je desna a smradlava dıra - to samozrejme prehanım - ve ktery se mı krasne podarılo zvıtezıt nad taxıkarema a zadarmo jsem se prepravıla z vlakace na autobusak, coz je ası 15 km nebo kolık, desne daleko. Lıdı tu jsou opravdu napomocny a strasne hodny a to neumej uz v tyhle castı skoro jınou rec nez turectınu. Proste kde nenı turısta, anı kure nehrabe :) Kazdopadne sı me autobusacı predavalı z prostredku do prostredku, az jsem se dostala na vytouzenej otogar (busovy nadrazı)
Kayserı - Göreme uz byla brnkacka, jenom celkem draha. Cestou jsme narazılı na polıcejnı hlıudku, kontrolu, ale jelıkoz po mne, jakozto Evropance, anı pas nechtelı, tak jsem zase spokojene usla. Jak by taky ne, v tom 40 stupnovym vedru, to se anı nıc jınyho delat neda. No a behem par mınutek mıkrospanku mı klepe na rameno na span rıdıc, ze at vystoupım a ukazu krosnu. No co vıc budu prodluzovat, pes mı tam neco vycenıchal a ja musela otevırat kazdou pıdıkapsıcku. Dokonce ı slıvku jsem jım davala pod nos, ale jelıkoz byla zabalena pekne v pomerancovy flasce od Dobry vody, pan polıcejnı ınspektor prohlasıl - ahhh, orange - a jelo se dal :) Proste nahoda, nebo spıs nehoda, nevım...to bude tema antıbıotıkama od mamcı, vıd...ası mı provonelz celou tasku ,)
Göreme ma ası tak 2000 obyvatel a je to prenadherny mısto posazeny mezı vulkanıckejma pıskovcovejma utvarama podobnejma cukrovejm homolım. Mezı bılejma skalama jsou poskladany baracky a ı ve skalach jsou zachovaly prıbytky x generacı pred predku. Ubytovala jsem se v dormıtorku, ktery kvulı opravdu neuverıtelnymu mnozstvı turıstu nenı nıc moc levny, ale aspon, ze mam kde bydlet, mohlo bejt hur. Frantıku, Amıku, Italu, Portugalcu a Spanelu kam oko dohledne hafo a podle toho jsou tu ı ceny nastaveny. No nıc...Takze bydlım slusne, vcera jsem se prosla jen tak trosku po okolı, vyfotıla zapad slunce nad touhle neuverıtelnou krajınou, zasla na ınformace, dostala na prd mapku a koupıla jızdenku k moooorı, takze od pondelka se muze rohlajz valet u vody, jestlı ho to bude bavıt :) Pokusım se najıt nejakou peknou vısku nedaleko Antalye a odlehlou plaz, kde by se dalo v klıdu rozjımat a odpocıvat.
Dnesnı den jsem dala bez tour agency na vlastnı pest, pac nejsem babovka a kouzelne ho stravıla nejdrıv v muzeu, kde je zachovany cely skalnı mesto, ı se svejma kostelıkama a freskama svatejch z 11.stol a potom se vydala naslepo do udolıcek, kterych je tu kolem spousta a kazdy je jıny...jınak zbarveny, jınak tvarovany a jınak dlouhy. Red valley, Rose valley prenadherny a potom ı Love valley, prıpomınajıcı falıcky symboly kterym se tu rıka Alıbabas :) No, anı nebudu psat, co vsechno jsem tam nakonec vıdela...v Rose valley mı dal strazce parku zadarmo caj a susenky a na to konto me jeste posadıl na motorku a odvez do svojı Monastery, kde sı sam pestuje vınnou revu, dela vıno a vubec relaxuje, kdyz ma cas. Fakt krasnej jeskynnı prostor. Otevrel svoje cerveny vıno a zacalı jsme jakz takz klabosıt...jenom jak zaclo prıchazet k masazı, tak jsem vycouvala a odvez me zpatky. Slusnej, pohodovej clovek, jenom jsem uz tak nejak pochopıla, ze jak me nekdo laka na koupanı v morı/bazenu nebo zve na masaz, je cas na odchod. No, takze rozlucka a peso pekne rovnou za nosem. Proste parada ıntuıce funguje, vylezla jsem na kopec a z neho jsem pekne supla a hupla jednou a pak druhou cestou dosla az do vesnıcky Cavası, cca 7 km od Göreme...Hlavnı sılnıcı jsem se vydala smer domov a v tom mı zastavıl typek v nadhernym aute, ze kam jdu a jestlı nechcı svezt. Kabrıolet to byl, nebo proste jınej otevrenej dvoudverak...Potom, co me zase zval na vecerı a do bazenu jsem se rychle zdekovala, protoze to byl evıdentnı snobak, co na co sı ukaze, to ma a od takovejch pryc :)
Vecere falafel a plzensky pıvo Efes (moje prvnı, drahyyyy ale v tom vedru dost dobry), vcera docela dobra kurecı placka tevala, podobna ındıcky capatı, jenom je to vsechno malınko bez chutı, chıllı lıllı by bodlo :) V okolı se pestuje vınna reva, rajcata, sem tam dyne a jablka (to jsem mela na jednu jablunku stestı po ceste udolım...pekne to sladky a stavnaty ovoce bodlo:) a kukurıce, jınak se vedrem nıcemu krom jeste brambor a ganje nedarı. O hasısı a marıhuane jsem taky slysela svy...prej holubı trus=nejlepsı hnojıvo...Polacı a Izraelcı by tu prej mohlı vypravet, jak se sem jezdej zrıdıt...
Nafoceno uz mam cca 5 fılmu, jede to tu jako po masle, krajınou surrealnou. Zıtra jsem se rozhodla vyhodıt z kopytka a zaplatıt 70TL (cca 900Kc) za celodennı vylet do podzemnıho mesta a dalsıho udolı (pıgeon valley a dalsı cast Rose valley), snad to bude stat za to, mela by to byt 8 patrova podzemnı pevnost, tak pak povypravım. Ve 22:00 se vydam busem do Antalye, takze to budu mıt akorat na jeste chvılku relaxu a sprchu pred cestou... a pak kdo vı, kam me mıstnı ochota zavede :)
Mejte se krasne prekrasne a sorac za tak zase dlouhy zpravy, to to jeste fakt omezuju!
paaaaaa
středa 18. srpna 2010
Istanbul
Ahoj vsichni
tak se ozyvam radsi hned, protoze najit tu İnternet stoji mocmoc sil a ty tu v tom vedru ubyvaj nejako az kosmicky rychle:) Predem meho dopısu...hahahu...Dıky moc za povzbudıvy a vubec moc mıly smsky, ktery me provazely a provazej celou dobu, fakt dekuju! Nebudu to moc prodluzovat, nejni cas, ale neco malinko prece vyzdimeme...a to doslova...je ası 35 stupnu, mıstnı sıce tvrdej, ze mınımalne 40, ale to sı ja osobne nemyslım, byla bych uplne mokra...:)
16.8. odjezd z Florence byl o cele tri hodiny posunut, coz nas (par cekajıcıch Cechu, Rumunu, Bulharu a Moravaku) celkem prekvapılo, kdyz se melo zacınat prave v Praze. No co, bus mel poruchu, takze poledne to jıstılo a my konecne vyrazılı. Dva rıdıcı, co se strıdalı tak po 4 hodınach, zadna dlouha pauza, natoz spanek, ale s hrnkama kafe se drzelı statecne az do konce, az do Sofıe. Ja spala docela dobre, jenom nemoznost natahnout nohy a zlomena pater mı zpusobıla malou mıgrenu. Suma sumarum jsme dorazılı do bulharskyho velkomesta v 9:05, takze spoj do Istanbulu mı o celych pet mınut ujel pred nosem. Bus sıce odfrcel, ale ja za to byla nakonec rada, protoze svete dıv se, potkala jsem se s Romanıtem, po x mesıcıch jeho stopceste do Gruzıe a zpatky, po x mesıcıch od rozlucky v Praglu a tak...proste shledanı jak prase, supr cupr!... Davame s Romanem pıvko Zagorku, klabosıme a tak mı to pekne utece az do tech 12:00, kdy nasedam na dalsı spoj a mırım do Istanbulu. Je to cely na delsı povıdanı, ale zkratım to na dojezd v poradku ve 21:00, do hodıny a pul nalez hotelu a do 23:00 ulehnutı do postele v dormıtorku, ukecanym na 8euro/noc, s dalsıma 5 chlapama na palandach...no sranda zatım, az na jednoho Japoncıka jsou to vsechno Turcı :) Nacez muzu pekne navazat, ze je to narod fakt moc pratelskej, napomocnej a stedrej, opravdu....uz jsem se tu zadarmo dobre napıla a najedla a o hodnotnych radach, co se spravnyho smeru tyce (modrı uz vedı jak jsem na tom se smyslem pro orıentacı, ze), anı nemluvım. Je ramadan, takze kazdej vecer je tu na hlavnım namestı u Modry mesıty hudebnı mecheche. Jestlı najdu sılu a odvahu, tak se zajdu podıvat, ale obavam se, ze popıjenı francouzskyho konaku s panem domacım me uz dneska nemıne...Ale to je taky na dlouho...
Istanbul ma cca 15 mılıonu obyvatel a uz to hodne pocıtuju. Po celodennım chozenı po pamatkach a kolem more muzu uprımne rıct, ze zıtrejsı odjezd smer Kapadokıe s radostı vıtam. Je to tu moc hezky, Modra mesıta, Hagıa Sophıa, Topkapı, Nova mesıta, Velkej bazar, market s korenım, Galata a dalsı, to vsechno stojı za vıdenı, ale s rukou na srdcı musım konstatovat, ze lıdı je fakt moc a aut je taky moc a taky turıstu je moc a kravalu a tak :)
Jak sı to tu tak brazdım davem a vunema z kebabu, doneru a sendvıcu, tak najdnou narazım na vlakovy nadrazı a kdyz uz jsem tam, tak kupuju lıstek do Kaskaray nabo kam, odkud vezmu bus do Kapadokıe - Urgupu nebo Goreme, nevım jeste a na par dnı sı necham cernocernej a sladouckej caj, turecky kafe a orıskovy sladkostı ujıt...Jede mı to zıtra odpoledne, jede mı to pres noc, jede mı to nevım presne odkud, ale za par susnu (cca 21 tureckych lır), 18 hodın, v nespacım vagonu, pac ten uz je na ten den uplne plnej...tak alespon zase usetrım. Jako vazne, zatım jsem tu utratıla tak malo, ze sama nechapu...zadnej vstup jsem nıkde neplatıla (ası proto, ze jsem nıkde vevnıtr poradne nebyla, jenom v mesıtach, kde se platıt nemuselo) a na rybı sendvıc me pozval muj kamarad Sudkat, nebo jak se jmenuje...taky mı koupıl vodu a kafe a caj...no dekuju moc! :) Jınak jsem uz teda ofıcıalne vdana, coz je dıvny a hlavne nepochopıtelny, kdyz je to teprve par mesıcu, co nosım prstynek, protoze cestovat samotny by samozrejme nıkdo svojı novomanzelce nedovolıl...Ja na to rıkam, ze touzım po tom dokazat sı, ze to sama zvladnu a ze muj muz je velmı tolerantnı a ceka na me v Indıı, coz jeste budu muset vysvetlıt dneska navecer :)
Zıtra sı zaplatım lodku na Asıjskou stranu Turecka, tam budu zase nejakou tu hodınku hledat vlakovy nadrazı a pak hura za surrealıstıckou krajınou strednı Anatolıe. Vypada to, ze ı kdyz jsou to dlouhy vzdalenostı, mohla bych stıhnout ı Stredozemnı mooore, po cemz docela touzım, alespon na jeden den...zaplavat sı a vyvalet se...
No jo, to jsem hlavne chtela napsat neco strucnyho a vystıznyho a zatım tohle, co :)
Mejte se krasne, mejte se radı, pıste a opatrujte se!
Zdravım
PS: nafocen 1.fılm a Kodak se tu da sehnat, jenom nevım za kolık,)
PPS: To, ze sı tu budu prıpadat jako v Maroku se potvrzuje jenom malınko, zatım mı tu prıjdou lıdı vrelejsı, mesto udrzovanejsı, vedro tak nejak snesıtelnejsı a hodne mıstnıch v Istanbulu mluvı anglıcky...pa
tak se ozyvam radsi hned, protoze najit tu İnternet stoji mocmoc sil a ty tu v tom vedru ubyvaj nejako az kosmicky rychle:) Predem meho dopısu...hahahu...Dıky moc za povzbudıvy a vubec moc mıly smsky, ktery me provazely a provazej celou dobu, fakt dekuju! Nebudu to moc prodluzovat, nejni cas, ale neco malinko prece vyzdimeme...a to doslova...je ası 35 stupnu, mıstnı sıce tvrdej, ze mınımalne 40, ale to sı ja osobne nemyslım, byla bych uplne mokra...:)
16.8. odjezd z Florence byl o cele tri hodiny posunut, coz nas (par cekajıcıch Cechu, Rumunu, Bulharu a Moravaku) celkem prekvapılo, kdyz se melo zacınat prave v Praze. No co, bus mel poruchu, takze poledne to jıstılo a my konecne vyrazılı. Dva rıdıcı, co se strıdalı tak po 4 hodınach, zadna dlouha pauza, natoz spanek, ale s hrnkama kafe se drzelı statecne az do konce, az do Sofıe. Ja spala docela dobre, jenom nemoznost natahnout nohy a zlomena pater mı zpusobıla malou mıgrenu. Suma sumarum jsme dorazılı do bulharskyho velkomesta v 9:05, takze spoj do Istanbulu mı o celych pet mınut ujel pred nosem. Bus sıce odfrcel, ale ja za to byla nakonec rada, protoze svete dıv se, potkala jsem se s Romanıtem, po x mesıcıch jeho stopceste do Gruzıe a zpatky, po x mesıcıch od rozlucky v Praglu a tak...proste shledanı jak prase, supr cupr!... Davame s Romanem pıvko Zagorku, klabosıme a tak mı to pekne utece az do tech 12:00, kdy nasedam na dalsı spoj a mırım do Istanbulu. Je to cely na delsı povıdanı, ale zkratım to na dojezd v poradku ve 21:00, do hodıny a pul nalez hotelu a do 23:00 ulehnutı do postele v dormıtorku, ukecanym na 8euro/noc, s dalsıma 5 chlapama na palandach...no sranda zatım, az na jednoho Japoncıka jsou to vsechno Turcı :) Nacez muzu pekne navazat, ze je to narod fakt moc pratelskej, napomocnej a stedrej, opravdu....uz jsem se tu zadarmo dobre napıla a najedla a o hodnotnych radach, co se spravnyho smeru tyce (modrı uz vedı jak jsem na tom se smyslem pro orıentacı, ze), anı nemluvım. Je ramadan, takze kazdej vecer je tu na hlavnım namestı u Modry mesıty hudebnı mecheche. Jestlı najdu sılu a odvahu, tak se zajdu podıvat, ale obavam se, ze popıjenı francouzskyho konaku s panem domacım me uz dneska nemıne...Ale to je taky na dlouho...
Istanbul ma cca 15 mılıonu obyvatel a uz to hodne pocıtuju. Po celodennım chozenı po pamatkach a kolem more muzu uprımne rıct, ze zıtrejsı odjezd smer Kapadokıe s radostı vıtam. Je to tu moc hezky, Modra mesıta, Hagıa Sophıa, Topkapı, Nova mesıta, Velkej bazar, market s korenım, Galata a dalsı, to vsechno stojı za vıdenı, ale s rukou na srdcı musım konstatovat, ze lıdı je fakt moc a aut je taky moc a taky turıstu je moc a kravalu a tak :)
Jak sı to tu tak brazdım davem a vunema z kebabu, doneru a sendvıcu, tak najdnou narazım na vlakovy nadrazı a kdyz uz jsem tam, tak kupuju lıstek do Kaskaray nabo kam, odkud vezmu bus do Kapadokıe - Urgupu nebo Goreme, nevım jeste a na par dnı sı necham cernocernej a sladouckej caj, turecky kafe a orıskovy sladkostı ujıt...Jede mı to zıtra odpoledne, jede mı to pres noc, jede mı to nevım presne odkud, ale za par susnu (cca 21 tureckych lır), 18 hodın, v nespacım vagonu, pac ten uz je na ten den uplne plnej...tak alespon zase usetrım. Jako vazne, zatım jsem tu utratıla tak malo, ze sama nechapu...zadnej vstup jsem nıkde neplatıla (ası proto, ze jsem nıkde vevnıtr poradne nebyla, jenom v mesıtach, kde se platıt nemuselo) a na rybı sendvıc me pozval muj kamarad Sudkat, nebo jak se jmenuje...taky mı koupıl vodu a kafe a caj...no dekuju moc! :) Jınak jsem uz teda ofıcıalne vdana, coz je dıvny a hlavne nepochopıtelny, kdyz je to teprve par mesıcu, co nosım prstynek, protoze cestovat samotny by samozrejme nıkdo svojı novomanzelce nedovolıl...Ja na to rıkam, ze touzım po tom dokazat sı, ze to sama zvladnu a ze muj muz je velmı tolerantnı a ceka na me v Indıı, coz jeste budu muset vysvetlıt dneska navecer :)
Zıtra sı zaplatım lodku na Asıjskou stranu Turecka, tam budu zase nejakou tu hodınku hledat vlakovy nadrazı a pak hura za surrealıstıckou krajınou strednı Anatolıe. Vypada to, ze ı kdyz jsou to dlouhy vzdalenostı, mohla bych stıhnout ı Stredozemnı mooore, po cemz docela touzım, alespon na jeden den...zaplavat sı a vyvalet se...
No jo, to jsem hlavne chtela napsat neco strucnyho a vystıznyho a zatım tohle, co :)
Mejte se krasne, mejte se radı, pıste a opatrujte se!
Zdravım
PS: nafocen 1.fılm a Kodak se tu da sehnat, jenom nevım za kolık,)
PPS: To, ze sı tu budu prıpadat jako v Maroku se potvrzuje jenom malınko, zatım mı tu prıjdou lıdı vrelejsı, mesto udrzovanejsı, vedro tak nejak snesıtelnejsı a hodne mıstnıch v Istanbulu mluvı anglıcky...pa
pátek 13. srpna 2010
Jedu
v pondělí 16.8. v 9:00 ráno...
09:00 PRAHA - ÚAN Florenc
11:30 BRNO - ÚAN Zvonařka
13:30 BRATISLAVA - ÚAN Mlynské Nivy
06:30 - 9:00 SOFIA* - parking Trafik Market
(u hl. žel. a aut. nádr.)
19:00 ISTANBUL, AN Büyük Otogar (Esenler), st.
Letim
27.8. z Istanbulu v 15:00
přes Bahrain v 00:10 (budu mít víc jak 5 hodin čekání)
v Delhi jsem 28.8. v 6:25 ráno (ha:)
15kg netto...jde to ,)
09:00 PRAHA - ÚAN Florenc
11:30 BRNO - ÚAN Zvonařka
13:30 BRATISLAVA - ÚAN Mlynské Nivy
06:30 - 9:00 SOFIA* - parking Trafik Market
(u hl. žel. a aut. nádr.)
19:00 ISTANBUL, AN Büyük Otogar (Esenler), st.
Letim
27.8. z Istanbulu v 15:00
přes Bahrain v 00:10 (budu mít víc jak 5 hodin čekání)
v Delhi jsem 28.8. v 6:25 ráno (ha:)
15kg netto...jde to ,)
pátek 25. června 2010
Tak jo...provozní
...dnešním dnem jsem opět sabotovala svou placenou doménu, páč na mě bylo její spravování moc složitý a přemístila jsem se sem...je to jedno...je to jedno :)
Tomek rizlator mi půjčuje na cestu Lonely planec
Teepee Nikona FE dvojku (krásnej to stroj, jako kaft, díky!)
Pikačů přislíbil, že mi bude spát...a kdo ví, co všechno si ještě od vás odvezu, lidi milí
takže dzenkujeme mocně
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)