V krajině nekonečen
před sebou samým svlečen,
v krajině poznání
Tvé srdce vyzvání.
Do jeho rytmu vlečen
tajemným voláním.
A srdce prudce buší,
propasti temna tušíc.
V mysli, jak v kypré strouze
oddávajíc se touze,
k smyslům jsme hluší.
Nežijem, přežíváme pouze.
Trpíme utrpením,
co ve skutečnosti není...
Žádné komentáře:
Okomentovat