Maluju podle mléčné pěny v kávě
Naslouchám podzimu, barvám, co zrodily se právě
Uvnitř je chladno, zatopíme si v náručí
Než naše bosé nohy skončí v dalších papučích
Maluju zlehka, těžkými tahy štětcem
Ať už se dostaneme z toho, co ani jeden nechcem
Už neprosíme o jakékoliv vytržení
Hledáme jinde, když tady podnět není
Nasloucháš hlasům, co nesou se sem z dálky
Bylo dost rozlito pod prázdnými šálky...
Pořád bych něco chtěla
jsem ne(z)řízená střela
Žádné komentáře:
Okomentovat